V dnešním článku se zaměříme na otázku, která v praxi nebývá zcela jasná, a to který úraz je považován za pracovní a který úraz již za pracovní považován není – byť se třeba stane i na pracovišti nebo v době, kdy je zaměstnanec přítomen v práci.
Úvodem si připomeňme, že první zákoník práce neobsahoval definici pojmu „pracovní úraz“. Praxe si v tom směru pomáhala judikaturou, která charakterizovala pracovní úraz jako poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Ještě před přijetím prvního zákoníku práce definovala judikatura pojem pracovního úrazu takto „Pracovním úrazem je tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu.“ (Rc 27/1962)
A v druhém judikátu takto „Pracovním úrazem se rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Toto zevní působení, označované také jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými potížemi anebo jej dokonce z práce vyřazují.“ (Rc 1/1963)
Tyto dvě definice tedy platily po celou dobu účinnosti prvního zákoníku práce a zákonodárce se jimi pochopitelně inspiroval, když v roce 2006 vkládal do druhého zákoníku práce (tehdy do § 380 odst. 1 zákoníku práce, dnes § 271k ZP) definici pojmu „pracovní úraz“ a definoval jej jako „poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“.
Položme si tedy otázku, jaké jsou meze onoho „působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé