V článku jsou popisovány příznaky, které monotónní práce mohou vyvolat, příklady různých typů jednotvárných prací, okolnosti a faktory pracovních podmínek, jež pocity monotonie zhoršuje, prostředky a opatření ke snížení monotonie a způsoby jejího hodnocení, včetně uplatnění legislativních a normativních ustanovení.
Úvod
Uvádí se, že až 40 % zaměstnanců v Evropě, je vystaveno monotónní prací. Podobné údaje bychom jistě získali i v České republice. Monotonie je považována za jednu z hlavních nepříznivých pracovních podmínek. Ovlivňuje psychiku zaměstnanců, zvyšuje únavu, vede k výpadkům pozornosti a může být příčinou rizikového chování pracovníků posléze vedoucí k možnosti úrazu.
Fyziologické a psychologické požadavky na dělbu práce jsou určeny podmínkami zatížení lidského organismu v pracovním procesu. Práce nemá představovat nadměrnou a jednostrannou zátěž, ať už fyzickou, pohybovou nebo neuropsychickou, a vyvolávat nežádoucí monotonii.
Monotónní situace a činnosti se vyskytují v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Zavádění specializovaných technologických systémů s vysokou produktivitou podstatně mění skladbu pracovních operací a úkonů, většinou snižuje a odstraňuje fyzickou namáhavost a nutnost osvojení složitých pracovních dovedností, avšak na druhé straně má některé nepříznivé důsledky pro pracovníka s projevy monotonie. Pro mnohé pracovníky je takový typ práce stresorem a jejím důsledkem může být rychlé narůstání zdravotních problémů a pokles pracovní výkonnosti.
1. Všeobecné pojmy související s monotonií
Monotonií v pracovním procesu se rozumí jako jeden z faktorů psychické zátěže, která vede ke snížení aktivační úrovně CNS, výpadkům pozornosti, nárůstu chybovosti, ke snížení výkonu a k rizikovému chování pracovníků jako prostředku k odstranění nudy a přesycení. Rozlišení činnosti jako stresoru (monotónní podmínky práce) a odezvy pracovníka a jeho úsilí nutného k zvládnutí stresoru (pocity monotonie) je ovlivňováno faktory pracovních podmínek.
Monotonie vyvolává psychický stav organismu navozený takovou vnější situací, pro níž je charakteristický výskyt stále stejných podnětů nebo nedostatek podnětů, který má za následek vznik útlumu, zhoršení pozornosti, zájmu o práci. Z hlediska osobních charakteristik např. introverti v průměru snášejí lépe monotónní podmínky než extrovertní osobnosti.
Monotonie představuje pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu pracovníka do průběhu této činnosti. Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie:
- monotonie pohybová, tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pracovních úkonů nebo operací;
- monotonie úkolová, tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků apod.), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů.
Úkonem se rozumí samostatná část v pracovní operaci, která představuje jednoduchou souvislou pohybovou činnost stejného typu a rozhodovacích procesů.
Operací se rozumí časově souvislá a pracovně vymezená část výrobního procesu přidělená pracovníkovi nebo pracovní skupině jako samostatný pracovní úkol. Příkladem jsou i tzv. vigilanční činnosti