Pracovní doba je veškerá doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci (tedy i práci přesčas), a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Stanovená týdenní doba je základní pracovní doba, která činí 40 hodin týdně (v dvousměnném pracovním režimu 38,75 hod. týdně a v třísměnném a nepřetržitém režimu 37,5 hod. týdně). Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. V zákoníku práce je problematika pracovní doby a doby odpočinku upravena v § 78 a následujících.
Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby (odpracované směny, práci přesčas, noční práci, dobu v pracovní pohotovosti). Na žádost zaměstnance je povinen umožnit mu do ní nahlédnout a pořizovat výpisy. Forma evidence pracovní doby není stanovena.
Je známo, že práci přesčas a práci ve dnech pracovního klidu lze nařídit jen výjimečně. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Odpočinek mezi směnami je stanoven na 11 hodin. Zdánlivě jasné a jednoduché, jenže mnoho lidí má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, zaměstnavatel jim nařizuje přesčasy, a oni si neví rady s tím, co je ještě akceptovatelné a kdy už zaměstnavatel porušuje zákon. A navíc, zákoník práce připouští řadu výjimek. Pracovník například ve skutečnosti pracuje v jednom dni místo 12 hodin i 16 hodin a je to podle výkladů některých právníků ještě v souladu se