Několik poznámek k dohodám o provedení práce

Právní vztahy založené dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce podle § 3 ZP patří mezi základní pracovněprávní vztahy, v nichž je vykonávána závislá práce. Tyto pracovněprávní vztahy upravuje zejména část třetí zákoníku práce v § 74 až 77 ZP. Dle ustanovení § 77 odst. 2 ZP platí, že pokud není v zákoníku práce stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru. V tomto odstavci jsou pod písmeny a) až k) taxativně vyjmenovány okruhy právní úpravy provedené zákoníkem práce, které se na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr nevztahují (např. úprava pracovní doby a doby odpočinku, kdy je stanovena jediná výjimka, že výkon práce nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, nebo právní úprava dovolené, kdy toto právo náleží těmto zaměstnancům pouze za předpokladu, že bylo sjednáno nebo přiznáno zaměstnavatelem ve vnitřním předpisu), odstavce 3 a 4 naopak obsahují zvláštní úpravu, která stanoví odchylný postup v případě zrušení právního vztahu založeného těmito dohodami a možnost přiznat práva zaměstnancům pracujícím na základě těchto dohod na jiné důležité osobní překážky v práci a na dovolenou.

Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), má v právním řádu Československa a posléze i České republiky dlouhou tradici. Ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb., byla právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr obsažena v samostatné části čtvrté (§ 232 až 239b). V této právní úpravě se starý zákoník práce nezmiňoval o pracovněprávních vztazích a fyzickou osobu konající práci neoznačoval jako pracovníka nebo zaměstnance. Z povahy právní úpravy starého zákoníku práce však bylo patrné, že se v ní sledovala účast fyzických osob na výkonu závislé práce. Východiskem této právní úpravy byla – smlouva o dílo, jejímž předmětem však nebyl výsledek užití cizí pracovní síly, ale pracovní síla fyzické osoby byla užita přímo. Sjednání dohody o práci konané mimo pracovní poměr mohlo být jen výjimečné, protože plnění úkolů zaměstnavatele mělo být zajišťováno především zaměstnanci v pracovním poměru. Předpokládalo se rovněž, že na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr mají být zajišťovány pracovní úkoly jen malého rozsahu nebo ojedinělé povahy. Právní úprava pracovního poměru byla za účinnosti starého zákoníku práce obcházena z důvodu odměny za vykonanou práci. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr se nemuselo postupovat podle právních předpisů upravujících odměňování v pracovním poměru.

Nyní platný zákoník práce v roce 2006 upravil dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v části třetí, a přestože zachoval upřednostnění pracovního poměru před těmito dohodami, zrovnoprávnil jejich používání s pracovním poměrem. Smluvní strany se mohou rozhodnout, zda bude uzavřena pracovní smlouva nebo dohoda o provedení práce anebo dohoda o pracovní činnosti. Právní vztahy na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou vztahy pracovněprávními, v nichž je – jak vyplývá z § 3 ZP