Novela zákoníku práce, provedená zákonem č. 285/2020 Sb., přinesla některé podstatné změny v odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, které se spolu s dalšími souvisejícími novelizovanými právními předpisy, které nabyty účinnosti dnem 1. ledna 2021, projeví při provádění této agendy v roce 2021. Předmětem tohoto článku je o těchto změnách informovat.
Může být při odškodňování újmy na zdraví podle zákoníku práce subsidiárně uplatňován občanský zákoník?
Tato otázka je opakovaně kladena pro aplikační praxi. Jestliže si připomeneme některé závěry judikatury Nejvyššího soudu, lépe pak pochopíme, proč „jádrem“ rozebírané novely zákoníku práce se stala agenda odškodňování smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání. Judikatura Nejvyššího soudu zaujala v minulosti opakovaně jasný právní názor, že náhrady za bolest i za ztížení společenského uplatnění mohou být posuzovány jen v právním režimu „bodového ohodnocení“ jednotlivých újem na zdraví podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4556/2016 ze dne 26. září 2017 se týká náhrady za bolest, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3687/2018 ze dne 28. května 2019 se týká náhrady za ztížení společenského uplatnění). Nahlíženo z opačného zorného úhlu pohledu občanského zákoníku, tyto nároky nemohou být řešeny na základě zásady subsidiární aplikace občanského zákoníku podle tohoto kodexu nového a k němu vydané Metodiky Nejvyššího soudu.
Stejnou odpověď dávala judikatura Nejvyššího soudu i k jednorázovému odškodnění pozůstalých v případě smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání, tedy že nelze subsidiárně uplatňovat (starý) občanský zákoník. Nicméně ještě před nabytím účinnosti výše zmíněné novely zákoníku práce ve vztahu k náhradě nemateriální duševní újmy pozůstalých od 1. ledna 2021 se v judikatuře Nejvyššího soudu objevilo několik případů, kdy byla připuštěna aplikace občanského zákoníku v případě smrtelných pracovních úrazů. Tak např. byla připuštěna možnost odškodnění duševní újmy zaopatřených synů podle občanského zákoníku v případě smrtelného pracovního úrazu jejich otce. K pracovnímu úrazu došlo v důsledku porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vůči jejich otci ze strany zaměstnavatele, šlo tedy o odpovědnost za protiprávní jednání zaměstnavatele (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 710/2019 ze dne 10. března 2020 a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 136/2018 ze dne 8. září 2020). Možnost uplatnění občanskoprávní odpovědnosti za smrtelný pracovní úraz agenturního zaměstnance připustil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3287/2019