Elektronické cigarety jsou elektronické systémy (elektronické inhalátory), které napodobují funkci a v řadě případů též vzhled tabákových výrobků (cigaret, doutníků apod.) nebo tabákových potřeb (dýmek apod.). Zákoník práce výslovně stanoví povinnost zaměstnance „nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci“. Vztahuje se tento zákaz i na elektronické cigarety? Odpověď na tuto otázku bude předmětem následujících řádků.
Elektronická cigareta na pracovišti
JUDr.
Eva
Dandová
Právní východiska
Je známo, že zákoník práce ukládá zaměstnavatelům všeobecnou povinnost zajišťovat BOZP, akcentuje přitom odpovědnost zaměstnavatele za bezpečné a zdraví neohrožující podmínky výkonu práce a stanovuje, kdo konkrétně tuto povinnost musí plnit především svými vedoucími zaměstnanci na všech stupních řízení (v rozsahu práv a povinností spojených s příslušným stupněm řízení). Pro zajištění BOZP u zaměstnavatele je významné nejen znění právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, ale i systém vrcholového řízení v oblasti BOZP – tzv. management BOZP. Tomu odpovídají znění jednotlivých právních předpisů upravujících BOZP – ty většinou nestanoví konkrétní požadavky (omezují se spíše na parametry rámcové nebo minimální), ale předpokládají vyhodnocení konkrétních opatření v rámci stanovených parametrů. Zaměstnavatel tak musí vytvořit svůj vlastní systém zajištění BOZP (zajištění BOZP u zaměstnavatele musí být především jeho zájmem).
Proto také zákoník práce mimo jiné ukládá zaměstnavateli povinnost zajišťovat bezpečnost všech fyzických osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích (na pracovištích zaměstnavatele se mohou zdržovat s jeho vědomím další fyzické osoby, jako např. zaměstnanci dodavatelských či odběratelských organizací nebo zaměstnanci kontrolních orgánů).
To jsou tzv. základní zásady BOZP. Zákoník práce však jako primární povinnost zaměstnance z hlediska BOZP stanoví „nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele“. V poznámce pod čarou 35) se odkazuje na zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to proto, že za účinnosti zákona č. 379/2005 Sb. pojem „návyková látka“ definován.
Nyní platný zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, jde však dále a nově definuje, že návykovou látkou se rozumí alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látky s psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvoji duševních poruch a poruch chování.
Podle aktuálně platné 10. revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů se totiž p