Úvodem
Problematika školení zaměstnanců je často diskutovaným tématem, a ne jinak je tomu v oblasti školení tzv. řidičů referentů. Ve světle nedávno zaregistrovaných snah o úpravy v této oblasti je vhodné zdůraznit důležitost tohoto institutu. Pozměňovací návrh k sněmovnímu tisku č. 109 (poslanec Krejza) se snažil o úpravu § 103 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce), vložením nového odstavce 3, který předepisoval nepoužití odstavce 2 v případě, že zaměstnanec prokázal znalost právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jeho odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jím vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, úspěšným složením odborné zkoušky dle jiných právních předpisů. Tento návrh byl odůvodňován předpokládaným odstraněním zbytečné byrokracie jednak pro zaměstnavatele, ale i zaměstnance, kterým by odpadla povinnost skládat přezkoušení jako řidiči referenti.
Ustanovení § 103 odst. 2 zákoníku práce upravuje povinnosti zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se týkají školení zaměstnanců. Jedná se o ustanovení transpozičního charakteru, když je jím do zákoníku práce transponován článek 12 směrnice Rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci věnovaný právě školení zaměstnanců. Z tohoto článku nejsou umožněny žádné výjimky a návrh nové dikce § 103 o