Evropský průzkum podniků na téma nových a vznikajících rizik (ESENER) je průzkum, který zjišťuje, jak jsou řízena rizika BOZP na evropských pracovištích. V rámci třetího Evropského průzkumu podniků na téma nových a vznikajících rizik (ESENER 3) byly podniky dotazovány na způsob řízení rizik BOZP na jejich pracovištích.
Cílem tohoto průzkumu je pomoci pracovištím v celé Evropě lépe pochopit jejich potřeby z hlediska podpory a odbornosti a také určit faktory, které podporují nebo brání přijímání opatření v oblasti BOZP. Právě specifikace motivačních faktorů a bariér pro hodnocení rizik a řešení otázek BOZP je klíčovou z hlediska aktivního a efektivního řízení otázek BOZP na pracovištích.
1. Hodnocení rizik na pracovišti v EU a ČR
Identifikování nebezpečí a hodnocení úrovně s ním spojeného rizika je z hlediska prevence ochrany zdraví zaměstnanců asi tou nejdůležitější činností ve všech organizacích. Efektivní řízení BOZP na pracovištích je založeno na porozumění přítomným rizikům a způsobům jejich řízení. Bez řádného identifikování nebezpečí a hodnocení rizika není možné účinně zajistit prevenci pracovních rizik na pracovištích.
Již v roce 1996 vydala Evropská komise „Pokyny pro hodnocení rizik při práci“ (Guidance on risk assessment at work). Cílem těchto pokynů bylo a je pomoci členským státům plnit povinnosti týkající se posuzování rizik stanovené v rámcové směrnici Rady č. 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
V těchto pokynech se uvádí: „Účelem provedení posouzení rizik je umožnit zaměstnavateli účinně přijímat opatření nezbytné pro bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců“.
Tato opatření zahrnují:
- prevenci pracovních rizik,
- poskytování informací zaměstnancům,
- poskytování školení zaměstnancům,
- organizaci a prostředky k provedení nezbytných opatření. [1]
Pojem prevence rizik je v českém právním prostředí pak možné nalézt v ustanovení § 102 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se uvádí, že „Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik“. [2]
Vlastní hodnocení rizik v EU je prováděno na základě požadavků uvedených v rámcové směrnici Rady č. 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
V článku 6 a 9 uvedené směrnice se uvádí:
V rámci svých povinností přijme zaměstnavatel opatření nezbytná pro bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců, včetně opatření pro prevenci pracovních rizik, pro informování a školení, a také pro přípravu nezbytné organizace a prostředků.
Zaměstnavatel musí dbát na přizpůsobování těchto opatření s přihlédnutím k měnícím se okolnostem a usilovat o zlepšování současných podmínek.
Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této směrnice, musí zaměstnavatel s přihlédnutím k povaze činností podniku nebo závodu:
- vyhodnocovat rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců mezi jiným při volbě pracovního zařízení, používaných chemických látek nebo přípravků a při úpravě pracovišť,
- přijímat vhodná opatření, aby zajistil, že pouze zaměstnanci, kteří byli dostatečně poučeni, mají přístup do prostorů s vážným a specifickým nebezpečím.
Zaměstnavatel musí:
- zajistit hodnocení rizik pro bezpečnost a zdraví při práci, včetně těch, která se vztahují na zvlášť ohrožené skupiny zaměstnanců,
- určit ochranná opatření, která musí být přijata, a v případě nutnosti i ochranné prostředky, které musí být použity. [3]
Požadavek na provádění hodnocení rizik na základě této směrnice je v ČR implementován do zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.
Pro zajištění hodnocení rizik, které odpovídá reálným podmínkám na pracovišti, je rovněž důležité, aby zaměstnavatel umožnil zaměstna