Svařování je činnost spojená s celou řadou nebezpečí, zvláště jedná-li se o přechodná svářečská pracoviště. Z tohoto důvodu se zde prolínají požadavky na zajištění bezpečnosti jak z oblasti požární ochrany, tak i z oblastí bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci.
Stanovují je především stále platná vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů (§ 110 až § 117), vyhláška Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách a ČSN 05 0601:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre zváranie kovov. Prevádzka.
Uvedenou normu doplňují další technické normy, především ČSN 05 0610:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre plameňové zváranie kovov a rezanie kovov a ČSN 05 0630:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre oblúkové zvaranie kovov. Jak prozrazují názvy, jedná se o technické normy ve slovenské mutaci. Přesto se však jedná o platné české technické normy, jež byly připraveny k vydání na konci česko-slovenské federace a po rozdělení Česko-Slovenska byly de-iure vydány jako české technické normy (jsou jakousi vzpomínkou na společné soužití).
Opomenout však nelze i jiné předpisy, které se svařování dotýkají okrajově, např. nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, nebo nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.
Nutné je uvědomit si, že za zajištění bezpečných podmínek pro provedení svařování, jakož i po jeho ukončení, pokud není pracoviště předáno, je odpovědný zaměstnavatel, u kterého se svařování provádí, a to i v případě, že jej provádí externí firma (svářeč je před zahájením práce povinen zkontrolovat, zda jsou odstraněny hořlavé látky, zda je zamezeno