porušení bezpečnosti práce

Je nutné problematiku pracovních úrazů (PÚ), kde příčinou jsou pády z výšky, uklouznutí, zakopnutí a seskakování prezentovat? Dle mého názoru určitě ano, a to proto, že i v tomto případě jsou evidovány v informačním systému o pracovních úrazech nejen pracovní úrazy ostatní, závažné, ale i smrtelné (cca 8 % ze všech smrtelných PÚ), viz tabulky.

Příčinou pracovních úrazů ve zpracovatelském průmyslu se ve většině případů jedná například o nedodržení pracovního postupu a návodu k obsluze, dále odstranění bezpečnostních prvků (krytů, vypínačů) a provádění úkonů za chodu stroje. Další významnou příčinou pracovních úrazů ve zpracovatelském průmyslu jsou také i například nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu, chybějící tělesné předpoklady, smyslové nedostatky, nepříznivé osobní vlastnosti, nedostatečná teoretická a praktická příprava k výkonu povolání.

Zákon o inspekci práce č. 251/2005 Sb. patří, vedle zákoníku práce č. 262/2006 Sb., k nejdůležitějším pracovněprávním předpisům. Upravuje postup orgánů inspekce práce při kontrole dodržování ustanovení zákoníku práce a stanoví pravidla pro ukládání sankcí pro přestupek nebo správní delikt zaměstnavatelů.

V souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci jsou v personální praxi časté pochybnosti, co je možné a nutné posuzovat jako pokyny k bezpečné práci. Správný výklad má pro zaměstnavatele důležité právní důsledky. Při jejich porušení zaměstnancem se zaměstnavatel může zprostit odpovědnosti za pracovní úraz.

Statistické údaje potvrzují stálý růst netypických pracovních úrazů Mezi příčiny lze řadit nepříznivé pracovní podmínky, vysoké psychické a fyzické zatížení, zejména vedoucích pracovníků, zanedbávání prevence apod. Jaké jsou nejčastější druhy těchto úrazů a jak řešit jejich důsledky ve světle právních předpisů.

Judikaturou Nejvyššího soudu prošel jeden případ, který opakovaně upozornil na časté nepochopení rozdílu mezi porušením bezpečnostních předpisů na straně jedné a lehkomyslným jednáním na straně druhé jako dvojího různého možného důvodu pro „krácení“ odškodnění za pracovní úraz, a to v praxi nejen zaměstnavatelů, ale také i soudů. Je současně zarážející, že takového nepochopení se dopustil i zkušený specializovaný pracovněprávní senát Krajského soudu v Ostravě 16 Co, takže jeho pochybení musel napravovat až Nejvyšší soud zrušením rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Organizace (tuz. podnikatelský subjekt; s. r. o.) vyplácí svému zaměstnanci měsíčně náhradu ztráty na výdělku z důvodu pracovního úrazu. Kooperativa (zák. poj. zam.) jí při výplatě pojistného plnění srazila 20 %, protože dle inspektorátu práce byly částečně porušeny bezpečnostní podmínky. Bude celý mzdový náklad, který vyplácí organizace zaměstnanci jako náhradu ztráty na výdělku, daňovým nákladem, nebo bude těch 20 %, které jim Kooperativa neproplatila, nákladem nedaňovým? 

Uvedený článek se zaměřuje na recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu1 v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kde se tento soud zabýval porušením právních předpisů ze strany zhotovitele při montážních pracích, když část činností přenesl dále na smluvního zhotovitele (dodavatele), který k takové činnosti nebyl způsobilý, aniž by zajistil bezpečnost ochrany zdraví při práci při práci ve výšce. Ve svém důsledku pak uvedená porušení právních předpisů vedla k pracovnímu úrazu.