Šetření nemocí z povolání
Plné znění otázky
V loňském roce nás lékařka z Krajské hygienické stanice, která prováděla ověřování pracovních činností při šetření nemocí z povolání, opakovaně „strašila“, že po změně zákona č. 258/2000 Sb. (pravděpodobně zákonem č. 267/2015 Sb.) musí být zařazení prací do 2. kategorie podloženo měřením rizikových faktorů. Její varování, že můžeme být KHS pokutováni, vyznělo tak, že bychom měli dodatečně měřit rizikové faktory včetně lokální svalové zátěže u všech prací zařazených do 2. kategorie, i když na ně máme platné rozhodnutí KHS o zařazení prací do kategorií z roku 2013 – 2014.
Téměř všechna šetření nemocí z povolání, která u nás v minulosti proběhla, byla pro syndrom karpálního tunelu u různých povolání a mnohé nakonec nebyly jako nemoc z povolání uznány. Hodnocení lokální svalové zátěže bylo mezitím upraveno změnou nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (nařízením vlády č. 246/2018 Sb.) a změna byla v čísle 12/2018 časopisu BHP zdůvodněna stejnými argumenty které jsem používal, měření „velkého rozsahu různorodých prací je finančně náročné a obtížně proveditelné“.
Kategorizaci jsme aktualizovali v roce 2013 – 2014 po vydání vyhlášky č. 79/2013 Sb. a máme k této kategorizaci a k jejím doplňkům platné rozhodnutí KHS, včetně uvedení prací zařazených do 2. kategorie. Podle § 37 odst. 5 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, je zaměstnavatel povinen v případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie druhé rizikové, třetí nebo čtvrté předložit KHS žádost, jejíž součástí jsou připojené protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek. Povinnost provádět u prací zařazených do 2. kategorie dodatečně měření, i když k výše uvedeným změnám nedošlo, není v zákoně stanovena.
Je můj výklad povinnosti zaměstnavatele správný?