Nevyhnutelné v životě člověka je proces stárnutí, i když si s ním v mladším a středním věku většinou neděláme velké starosti, se více či méně projevuje změnami ve funkci řady biologických orgánů (systémů), které mají vliv na pracovní výkonnost, ať již jde o fyzickou zdatnost či psychické funkce. Stárnutí populace, má však své důsledky, v narůstajícím počtu starších pracovníků a jejich pracovní výkonnosti, promítající se na trhu práce.
Narůstající počet starších pracovníků je však závažný společenský problém. Kritériem pro označení „starší pracovník“ se často rozumí fyzický (kalendářní) věk podle roku narození. Rozhodující by však měl být věk „biologický“, kterým se označuje funkční přizpůsobivost biologických systémů. Proces stárnutí neprobíhá stejnou rychlostí. Mezi jedinci téže věkové skupiny jsou velké individuální rozdíly. Ojedinělým jevem není také „vyhaslý“ mladík, a naopak fyzicky nebo duševně čilý senior.
Projevy faktického stárnutí závisejí na mnoha vnitřních a vnějších faktorech, daných geneticky, životním stylem, výchovou, typem osobnosti, které se projevují velmi rozdílným způsobem při srovnávání osob stejného (ale i rozdílného) věku. Obecně platí, že čím je člověk starší, tím více má oslaben imunitní systém, což vede k tomu, že je více náchylný k nemocem.
Uvedené skutečnosti by neměly být apriorním hlediskem posuzování pracovního potenciálu stárnoucích osob. Nikoliv fyzický věk, ale výkonová kapacita, vitalita a zdraví je základním kritériem pro pracovní způsobilost staršího zaměstnance. Stáří je obecně spojováno s věkem seniora.
Úvod
S přibývajícím věkem se nesporně mění, zhoršují, tělesné a psychofyziologické funkce člověka. Okolo 45. roku klesá fyzická zdatnost, dochází ke zhoršení pohybové koordinace, přesnosti pohybů, mechanické paměti, zrakové a sluchové ostrosti, odolnosti proti účinkům některých fyzikálně - chemických faktorů pracovního prostředí, mění se přizpůsobivost na změny - např. jde-li o střídavé denní a noční směny.
Stanovit přesný okamžik nástupu stáří je prakticky velmi obtížné, neboť fyziologické i psychické změny v lidském organismu spojené se stárnutím probíhají neustále již od narození. Jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak. Za hranici stáří býval považován věk 60 let, nicméně s technickým a vědeckým rozvojem lidské společnosti se tato věková hranice neustále posouvá výš.
Je známo, že někteří starší pracovníci zvládají i fyzicky náročnou práci, aniž by pro ně představovala nepřiměřenou zátěž. Je to dáno osvojením určitých pohybových stereotypů, pracovních dovedností, kdy s relativně malým úsilím dosahují stejného účinku jako při nasazení maximální síly (traduje se paralela svalovce bušícího v kamenolomu kladivem do kamene a staříka čtoucího nejprve strukturu kamene a pak lehkým poklepem oddělujícího potřebné části).
Totéž platí pro psychickou a mentální činnost, při nichž jsou aktivovány psychické funkce, kde její úspěšnost je závislá na ostatních osobnostních rysech a úrovni sociální inteligence. Ty postupně „dozrávají“ ve středním a vyšším věku. Přes jiné „slabiny“ ve srovnání s mladšími zaměstnanci projevují starší pracovníci více od