Jedná se o významnou problematiku v životě člověka zabývající se přímým sdělováním informací formou řeči a jejímu příjmu sluchovým ústrojím člověka, s možným narušováním v daném prostředí šumem. Znalosti uplatňované při řešení dané problematiky se opírají o poznatky z anatomie a fyziologie sluchového ústrojí a mluvidel, které jsou doplněné o vybrané statě z fyzikální a fyziologické akustiky, včetně popisu nemocí sluchu a vad řeči a stručného popisu vyšetřování poruchy sluchu audiogramem. V poslední kapitole, v odkazech na ergonomickou normu ČSN EN ISO 9921, je věnováno metodickému přístupu k hodnocení kvality řečové komunikace s uvedením na příkladu.
Úvod
Člověk se vyznačuje jako společenský a komunikativní typ, který je schopný, prostřednictvím řeči, její jazykové (fonetické) srozumitelnosti na určité úrovni výšky hlasitosti, navázat zvukový (hlasový) kontakt s dalšími lidmi. K řečové komunikaci však musí mít, pro vzájemné sdělování informací, v pořádku nejen hlasové ústrojí (mluvidla), ale také zdravé sluchové ústrojí.
Člověk, který je celý život spjatý s okolním prostředím, je ovlivňován výskytem různých zvuků (třeba i příjemných např. hudbou) a hlukem považovaný zpravidla za rušivý. Analýza, podmínek přijímání nebo poskytování informací různou formou (hlasem, zvukovým signálem), předpokládá zohlednění všech aspektů, které mají vliv na kvalitu komunikačních procesů v místě jejich účinnosti.
Základní pojmy
Zvuk je z fyzikálního hlediska mechanické vlnění hmotných částic, které se šíří v hmotném prostředí všemi směry. Z fyziologického hlediska je zvuk každý akustický podnět vyvolávající sluchový vjem. Ve vzduchoprázdnu (vakuu) se zvuk nešíří.
Hluk je každý zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem a má obecně škodlivý účinek na sluchové ústrojí.
Sluch je druhým nejdůležitějším smyslem člověka. Pro běžnou komunikaci mluvou a pro vývoj řeči má nezastupitelnou funkci.
Řeč je schopnost člověka vyjadřovat se a dorozumívat se (mateřským) jazykem (mluvou).
Proces vnímání zvuků můžeme z významového hlediska rozlišit podle tří funkcí: výstražné, orientační a dorozumívací.
Zvuky výstražné, popř. varovné, jsou zpravidla všeobecně všesměrové, a proto se mohou univerzálně použít v různých havarijních situacích (např. sirény, klaksony). Mezi orientační zvuky se řadí zvuky nejbližšího okolí, které si neuvědomujeme, pokud nás nějak nezaujmou, neboť jsou pro slyšící