V předchozích částech minisérie na téma osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) inspirované změnou prováděcího nařízení vlády platnou od 1. listopadu loňského roku jsem uvedl příběhy, se kterými jsem se setkal při kontrolách OIP v prostředí těžkého průmyslu a chemie. V tomto, zatím posledním, dílu bych rád téma odlehčil. Budu se tedy věnovat lehčím OOPP než je kožený slévárenský nákrčník nebo gumový protichemický oblek. Zůstává zde moje snaha upozornit na univerzální aspekt každého příběhu, který lze promítnout do úplně libovolného prostředí.
Začnu zamyšlením nad univerzálním aspektem každého příběhu. Ukázali jsme si, jak je důležitý výběr OOPP s ohledem na jejich ochrannou funkci – například pokrývkou hlavy ve slévárně nemůže být plátěná kšiltovka, ale hutnický klobouk. Ukázali jsme si, že při výběru OOPP je důležité zohlednit i nestandardní situace, ve kterých několik samostatných OOPP musí fungovat jako celek – například zranění zaměstnance na krku mezi obličejovým štítem a blůzou. Ukázali jsme si, že k výběru OOPP je nutné přistupovat pečlivě – například montérky, které po zasažení taveninou sice neshoří, ale tavenina se na ně připeče a dál způsobuje popáleniny. A nakonec věčné téma používání přidělených OOPP demonstrované na příběhu s prasklou hadicí na stáčení nebezpečné chemikálie, kdy obsluha na sobě měla místo protichemického obleku tričko a pantofle, protože bylo teplo. Píšu tyto příběhy proto, aby si čtenář uvědomil, že každý, třeba i zdánlivě drobný detail může vést k fatálním pracovním úrazům.
„Pane inspektore, přes dvůr vám musím dát reflexní vestu, až dojdeme do haly naproti, klidně si ji zase sundejte.“ Řekl vedoucí výroby provázející inspektora OIP na kontrole BOZP.
„Jenom přes dvůr?“ Zeptal se inspektor.
„Naše švýcarské vedení nakázalo ve všech svých fabrikách nosit ve venkovních prostorách reflexní vesty, protože někde v Rumunsku jim přejeli člověka vysokozdvižným vozíkem.“
„Ale vy si vestu neberete.“
„Já mám tohle tričko. A podívejte, tady na rukávech jsou reflexní prvky.“ Ukazoval vedou