Náhrada škody za pracovní úrazy přichází v úvahu nejen v důsledku úrazu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, ale i při výkonu jiných úkonů souvisejících s prací. Zákoník práce tyto úkony charakterizuje v § 273 a § 274. Vždy je nutno individuálně posuzovat charakter práce a pracoviště.
Exces a pracovní úraz
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání přichází v úvahu v případě, kdy škoda následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud by ke škodě došlo mimo rámec plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nemohlo by dojít ke vzniku pracovněprávní odpovědnosti za škodu, ale mohla by vzniknout, při splnění potřebných předpokladů, např. odpovědnost občanskoprávní.
Bude tomu např. při excesu – vybočení z plnění pracovních povinností. Soud v této souvislosti řešil případ, kdy se zaměstnanec domáhal odškodnění za úraz oka, který údajně utrpěl při práci u ručního lisu. V soudním řízení bylo zjištěno, že žalobce spolu s dalším zaměstnancem po sobě házeli na pracovišti závěry od limonádových lahví, přičemž jeden z uzávěrů způsobil žalobci poranění oka. Soud dospěl k závěru, že takovéto počínání je nutno kvalifikovat jako vybočení z plnění pracovních úkolů, a že proto žalobcův úraz nelze považovat za úraz pracovní.
Z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů, popř. k výkonu úkonů, jež p