Ústředním motivem je popis měření a hodnocení lokálních svalových skupin při zátěži, jejich funkčních schopností a možných zdravotních rizik v podmínkách pracovního procesu.
Úvod
Název lokální svalová zátěž (dále jen LSZ) je synonymem pro dlouhodobou, nadměrnou a jednostrannou zátěž (DNJZ).
Lokální svalová zátěž (LSZ) je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami, kdy dochází k zapojení prstů, dlaní, předloktí a loktů při výkonu dané práce.
Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů posuzovaných pohybových struktur a pracovní polohy v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce.
Významná při posuzování fyzické zátěže horních končetin (HKK) je nejen celková fyzická zátěž, ale i stále stejných svalových skupin (LSZ), které vedou ke vzniku nejrůznějších onemocnění šlach, úponů, svalů, kloubů, nervů, kostí a tíhových váčků, z nichž některé jsou zahrnuty do seznamu nemocí z povolání. Všeobecně platí, že nemoci z přetěžování vznikají nejspíše, je-li při pracovní činnosti vyvíjena nadlimitní svalová síla ve spojení s jednostranností a dlouhodobostí svalové zátěže nebo když jsou konány mnohonásobně opakované pohyby zvláště v krajních nebo nezvyklých pracovních polohách. Zvláštním případem jsou v této souvislosti pracovní úrazy.
Kritériem pro hodnocení LSZ jsou hygienické limity. Důležitý je vliv i dalších přídatných faktorů např. expozice vibrací, nepříznivé mikroklimatické podmínky, špatné úchopové možnosti pracovních nástrojů, nevhodné osobní pracovní návyky, nedostatečný zácvik a řada dalších, souvisejících s dobou, po kterou síla působí, rozložením vynakládané síly v čase, trváním a rozložením přestávek, zotavné časy. V případě postavení ruky ta se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce, popisující způsob úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.
Měření nebo hodnocení má probíhat za běžných provozních podmínek tak, aby byly proměřeny všechny pracovní úkony a operace, které pracovník v průměrné směně provádí. Následně je provedeno časové vážení svalových sil na průměrnou pracovní směnu.
Fyzická síla žen je o třetinu menší než fyzická síla mužů. Nejvyšší sílu mají muži kolem 25 let věku, pak dochází k postupnému úbytku síly v pětiletém období o 2,5% a to do 45 let, pak je úbytek rychlejší, kolem 5% v pětiletém období. Biologická tolerance pohybového aparátu s věkem klesá, nadměrné jednostranné přetěžování k hranici biologické tolerance může po určité době překročit toleranci tkáně.
Měření a hodnocení zátěže lokálních svalových skupin jsou specifikovány řadou právních ustanovení. Jedná se o zákony, nařízení vlády, vyhlášky, směrnice či normy. V této souvislosti je třeba upozornit, že řada pracovníků nedokáže na pracovišti lokální svalovou zátěž identifikovat a není si tedy jisto její přítomností. Ve většině případů na existenci LSZ poukáže až místně příslušná Krajská hygienická stanice (KHS) vyžadující následně její proměření jako podklad pro kategorizaci prací.
1. Měření a hodnocení lokální svalové zátěže
Základní pojmy
Maximální svalová síla (Fmax) - je síla, kterou je vyšetřovaná osoba schopna dosáhnout při maximálním volním úsilí, vynakládaná konkrétními svalovými skupinami. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N).
Procento maximální svalové síly (%Fmax) - udává poměr vynakládané svalové síly k hodnotě Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.
Průměrná svalová síla celosměnová - vyjadřuje v relativních hodnotách průměrnou směnovou časově váženou hodnotu %Fmax v průměrné směně.
Za průměrnou směnu se pokládá osmihodinová směna, která probíhá za obvyklých pracovních podmínek, při níž doba výkonu práce jednotlivých pracovních operací odpovídá skutečné míře zátěže.