V České republice je zaměstnávání dětí podřízeno přísné právní regulaci, která zohledňuje mezinárodní standardy ochrany dětí a právo Evropské unie. Základními zásadami jsou zákaz práce dětí mladších 15 let a těch, kteří neukončili povinnou školní docházku, s výjimkou umělecké, kulturní, reklamní a sportovní činnosti, vyžadující povolení příslušného úřadu práce. Tato pravidla byla implementována zákonem č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, a harmonizována s evropskou Směrnicí Rady Evropské unie č. 94/33/ES.
Práce dětí
JUDr.
Eva
Dandová
Obecně k právní úpravě práce dětí
Právní řád České republiky historicky ctil zásadu zákazu práce dětí. To vyplývalo z toho, že hned po vzniku Mezinárodní organizace práce v r. 1918 ratifikovala tehdejší Československá republika Úmluvu MOP č. 5/1919, o určení minimálního věku dětí při zaměstnávání v průmyslu (č. 89/1922) a Úmluvu MOP č. 10/1921, o určení minimálního věku dětí při zaměstnávání (zemědělství) (č. 507/1990 Sb.). Následně byla v 7. 6. 1968 ratifikována Úmluva MOP č. 123/1965, o určení minimálního věku dětí při zaměstnávání v podzemí a dolech (č. 507/1990 Sb.) a 19. 6. 2001 Úmluva MOP č. 182/1999, o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (č. 90/2002 Sb. m. s.). Proto již první zákoník práce od svého prvního znění v r. 1965 obsahoval speciální úpravu pracovněprávní způsobilosti fyzických osob za podmínky dosažení věku 15 let a stanovil, že nástup do práce nesmí předcházet dni ukončení povinné školní docházky.
V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie musela republika harmonizovat naše právo se Směrnicí Rady Evropské unie č. 94/33/ES o ochraně mladých lidí v práci, která v článku 5 požaduje zajištění ochrany dětí při jejich zaměstnávání v kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní oblasti. Tak se stalo novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Zároveň byla zájmem České republiky také
ratifikace
Úmluvy MOP č. 138 o minimálním věku pro vstup do zaměstnání, která patří mezi devět prioritních úmluv MOP, tato úmluva byla ratifikována 26. 4. 2007. Tato úmluva vyžaduje právní úpravu činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní.Druhý zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) tedy provedl harmonizaci našeho práva s právem zemí EU, když transponoval výše uvedenou směrnici č. 94/33/ES do českého právního řádu. Podle přijaté úpravy může dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávat jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. O tomto povolení rozhoduje úřad práce vydávat formou rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti upravují postup zúčastněných stran (subjektu, pro něhož bude činnost dítěte vykonávána- tzv. „provozovatele činnosti" a dítěte a jeho zákonného zástupce) při rozhodování o vydání povolení k výkonu činnosti.
Práce dětí ve věku do 15 let a dětí starších 15 let do doby skončení povinné školní docházky musela být výslovně zakázána a tento zákaz byl upraven v tehdejší novele zákoníku práce. Podle tehdy platného znění starého zákoníku práce děti mohou vykonávat práci po získání pracovněprávní způsobilosti jen v pracovněprávním vztahu.
Toto řešení vyplývá z článku 4 Směrnice č. 94/33/ES o ochraně mladých lidí v práci, který požaduje po členských státech, aby přijaly opatření k zákazu práce dětí. Členské státy mohou pouze přijmout opatření, podle kterých se zákaz práce dětí nevztahuje vztahovat na činnosti umělecké, kulturní, sportovní a reklamní, případně na tzv. lehké práce. Česká republika tedy tét