V dnešním světě se v praxi setkáváme se zaměstnanci, kteří mají více než jeden pracovní úvazek. Toto sice není nic neobvyklého, avšak jedná se o problematiku, která v českém prostředí doposud nebyla řešena. Více zaměstnání je časté i v zahraničí, kde se neustále počet zaměstnanců s více než jedním zaměstnáním zvyšuje. Důvodů je několik a nemusí se jednat pouze o potřebu vyšších příjmů.
Jak už bylo uvedeno v některém z minulých čísel, tak podle oficiálních dat se za poslední roky počet osob, které u nás mají více než jedno zaměstnání, resp. osob, které mají druhé (další) zaměstnání měnil. Nejvyšší podíl dosahovali "pracanti" v 1. kvartále roku 1993, kdy další zaměstnání mělo více jak 5,7 % zaměstnanců (cca 270 tis. osob). Nejnižší podíl v počtu těchto osob byl v těsném období před vypuknutím hospodářské krize v roce 2008. Ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2007 se podíl osob s dalším zaměstnáním pohyboval kolem hodnoty 1,6 % (cca 80 tis. osob). Od roku 2008 pak podíl těchto osob pozvolna stoupá a to až k hodnotě 2,8 % (cca 145 tis. osob) ve čtvrtém kvartále roku 2017. Reálné počty takto pracujících osob však budou mnohem vyšší. Expertní odhady pracovníků Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. však uvažují mnohem vyšší čísla. Lze předpokládat, že počet zaměstnanců s více než jedním zaměstnáním může činit až čtyřnásobek oficiálních čísel.
Náš právní řád to příliš nereflektuje. Zákoník práce řeší pouze vztah zaměstnavatel a jeho zaměstnanec. Zákaz více pracovních úvazků tak obecně neplatí a tedy platí zásady práva soukromého, jako např.: "co není zakázáno, je dovoleno".
V českém právním prostředí se setkáváme s určitým omezením pouze v případě, kdy má zaměstnanec více pracovních úvazků u stejného zaměstnavatele. V takovém případě