Ukázka z právě vydávané publikace Zaměstnávání cizinců v České republice.
Pracovnělékařské služby
Problematika pracovnělékařských služeb je upravena zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Na základě tohoto zákona vzniká zaměstnavateli povinnost uzavřít smlouvu o spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, který mu poskytuje služby v oblasti posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců, souvisejícího poradenství a dohledu.1)
Pro účely pracovnělékařských služeb nehraje žádnou roli, zda je zaměstnanec českým občanem, občanem jiného členského státu EU nebo cizincem. Ve všech případech pro něj platí stejná práva a povinnosti. Přesto je třeba upozornit zejména na dva praktické aspekty pracovnělékařské úpravy, které u cizinců mohou činit potíže.
Prvním aspektem je problematika podkladů, z nichž poskytovatel pracovnělékařských služeb vychází při vydání posudku o způsobilosti zaměstnance k vykonávané práci. Z ustanovení § 42 odst. 1 zák. o specifických zdravotních službách vyplývá, že lékařský posudek se vydává - kromě jiného - na základě výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené registrujícím praktickým lékařem zaměstnance. V případě cizinců, zejména v době krátce po jejich příchodu na české území, je relativně obvyklé, že u žádného českého praktického lékaře registrováni nejsou. Za tuto skutečnost je není možno jakkoli penalizovat, neboť zákonná povinnost zvolit si na území ČR praktického lékaře neexistuje. Z pohledu poskytovatele pracovnělékařských služeb pak mohou nastat dvě situace: buď zaměstnanec předloží výpis od svého poskytovatele ze zahraničí spolu s úředně ověřeným překladem (přičemž takový výpis se zpravidla více či méně odlišuje od českých standardů ohledně vedení zdravotnické dokumentace a je - a to i s ohledem na kvalitu překladu - pro poskytovatele více či méně srozumitelný), nebo žádný takový dokument nemá a nepředloží jej.
Byť zákon předložení výpisu ze zdravotnické dokumentace v rámci pracovnělékařské prohlídky vyžaduje, je zřejmé, že povinností poskytovatele pracovnělékařských služeb je takovou prohlídku provést i v případě, že výpis doložen není nebo není dostatečný. Jak bylo uvedeno výše, není povinností zaměstnance mít registrujícího praktického lékaře. Nadto zákon poskytovateli neumožňuje, aby posudek nevydal nebo aby v posudku dospěl k negativnímu závěru o způsobilosti zaměstnance pouze na základě nedoložení výpisu (zák. o specifických zdravotních službách pouze umožňuje posudek nevydat v případě, kdy se posuzovaná osoba zcela odmítne podrobit lékařské službě a vyšetření). Poskytovateli tak nezbývá než zdravotní stav zjistit jinak.
V praxi někdy dochází k tomu, že poskytovatel pacienta vyzve, aby sepsal čestné prohlášení, v němž popíše všechny jemu známé informace o svém zdravotním stavu, a čestně prohlásí, že takové prohlášení je pravdivé a úplné. Takový postup je však v medicíně dosti neobvyklý, neboť každý lékař ví, že informace reprodukované pacientem nemusí být přesné. Poskytovatel by tak měl takové informace vnímat spíše jako orientační a zaměřit se spíše na důkladné vyšetření daného pacienta. Nepředložení výpisu bude v praxi často i důvodem, proč poskytovatel indikuje nezbytnost dalších odborných vyšetření.
Druhou otázkou je potom i termín provedení vstupní lékařské prohlídky. Tu zákon vyžaduje ve všech případech, kdy je s uchazečem o zaměstnání sjednána pracovní smlouva, a také v některých případech, kdy je sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr.2) Zákon zde v minulosti uváděl, že povinností zaměstnavatele je vstupní lékařskou prohlídku pro