Stanovení bezpečné výšky stohu, včetně potřebné míry stability, u zamýšlených stohů, jakož i posouzení úrovně stability u stohů již vytvořených, a následně navazující výpočet stability by mělo vždy tvořit závěr prováděné analýzy rizik u stohového skladování.
Krátké zamyšlení jako úvod
Stohové skladování představuje, parně nejen u nás, nejrizikovější způsob skladování, kterému je nutno věnovat zcela mimořádnou pozornost. Předkládaný seriál, ve kterém upozorňujeme na nejzávažnější faktory ovlivňující bezpečnost stohového skladování, může představovat cennou pomůcku nejen při provádění analýzy rizik, ale též při zajišťování bezpečnosti a provozuschopnosti celého skladového hospodářství. Třeba ale zdůraznit, že posuzování stability stohu je účelné provádět pouze v případech, kdy hodnocený stoh byl vytvořen v souladu s požadavky všech souvisejících bezpečnostních předpisů. V opačných případech je nutno závadně vytvořené, popř. nesprávně založené stohy, hrozící nejčastěji zřícením, urychleně rozebrat a zodpovědně rozhodnout o dalším postupu.
Nelze ale přehlížet existující nedostatky, a dokonce i závady, v samotných bezpečnostních předpisech. V předcházejícím příspěvku tohoto seriálu (1) bylo již uvedeno, že požadavky na skladovací plochy jsou pro stohové skladování nedostatečně specifikovány – chybí důležitý požadavek na jejich vodorovnost, a požadavky na dočasné skladovací plochy (kupř. na staveništích) nejsou prakticky stanoveny vůbec.
Při sledování vodorovnosti užitných ploch, určených pro stohové skladování, lze tudíž vycházet pouze z „prováděcí“ technické normy (5), která stanoví, že sklon užitných ploch nesmí přesáhnout 0,9 %.
Za užitnou plochu určenou pro stohové skladování je považována pouze ta část skladovací plochy, na které jsou skladové, resp. manipulační, jednotky (materiál) skladovány stohováním.
Ještě závažnější je al