Úvod
Pracovní úrazovost, ke které u nás dochází na úseku skladování, dlouhodobě převyšuje celostátně sledované ukazatele úrazovosti, což bylo již konstatováno v úvodním příspěvku tohoto seriálu (1). Vezmeme-li v úvahu, že pro většinu podnikatelských subjektů skladování stále představuje „pouze“ pomocnou – doplňkovou činnost, stojící na samém okraji jejich zájmů, ale i jejich priorit, potom lze částečně pochopit tuto tvrdou realitu. V návaznosti na uvedené lze současně očekávat, že úrazovost, ke které dochází při skladování na staveništích (tvořících dokonce „pouze“ dočasné objekty), bude dále převyšovat celostátní hodnoty úrazovosti vázané na skladový provoz.
Autorovi tohoto příspěvku není známo, že by kdy byla provedena analýza úrazovosti vykazované na staveništích, s cílem získání pohledu na úrazovost vázanou na skladový provoz.
Skladování na staveništích
Úvodem je vhodné konstatovat, že dnes se za staveniště, tvořící logicky pouze dočasný objekt, považuje každé místo, na kterém se provádí stavba (tj. stavební dílo, vznikající stavební nebo montážní technologií), nebo udržovací práce, zahrnující stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby – atd. (2). Již v roce 1905 pro naše tehdejší teritorium byly stanoveny první všeobecné zásady pro skladování (3), přičemž elementární zásady pro skladování minerálních olejů byly stanoveny dokonce již v roce 1901 (4). V uvedených předpisech nebyla ale samostatně řešena problematika skladování na staveništích, což je celkem logické. Obsahovaly pouze všeobecně platný požadavek na zajištění stability vytvářených stohů – více viz (5), představující aktuální problém též při skladování na staveništích. Obdobný požadavek byl zahrnut také do novelizovaného znění komentovaného předpisu (6).
Nárůst stavebních prací si posléze vynutil pro přípravu takovýchto