Smysl a těžiště příspěvku není v přísném vědeckém obsahu, jak by si poměrně závažný problém zasluhoval, ale má poskytnout základní poznatky o projevech a důsledcích psychické zátěže, včetně se zmínkou o stresu a násilí, týkající se zejména vlivu ohrožujícího pohodu a zdraví člověka na pracovištích. Jde o psychosociální procesy v pracovních podmínkách ovlivňující stav psychiky a chování člověka.
V současné době jsou v pracovních podmínkách na člověka kladeny čím dál větší požadavky, které téměř vždy vyvolávají zátěž (fyzickou a psychickou) či stres jednotlivce popř. skupin. Psychická zátěž představuje jeden z nejzávažnějších a nejrozsáhlejších problémů, které se snaží řešit nejen odborníci na psychologii práce, tak ergonomové, hygienici, personalisti, manažeři či odborníci na pracovní lékařství.
V každé pracovní činnosti jde o spojené tělesné a duševní komponenty s tím, že v některých pracovních činnostech dominuje více práce svalů a je spojená s výdejem tělesné energie, kdežto v případě činnosti duševní, ta je spojená s příjmem a zpracováním informací. U duševní práce se významně promítají psychické funkce.
Psychickou zátěž je možno definovat jako proces psychického zpracovávání a vyrovnávání se s požadavky a vlivy životního a pracovního prostředí, přičemž prostředím se rozumí vše, co člověka obklopuje včetně společenských vazeb, událostí a požadavků na zpracování informací, kladoucích nároky na psychické funkce.
Psychická zátěž, která je jednou ze složek pracovní zátěže, je legislativně ošetřena. Třeba je ještě nutno zdůraznit, že procesy při odhalování, hodnocení a řešení psychické zátěže (stresu) na pracovišti kladou na jejich řešitele vysoké nároky. Násilí (fyzické i psychické) navíc dokresluje negativní sociální vztahy na pracovišti.
1. Pracovní činnosti v projevech zátěže psychické a stresu
Každá pracovní činnost představuje pro organismus člověka určitou zátěž. Tato zátěž může mít povahu fyzickou nebo psychickou. Zda tato zátěž je přiměřená, tzn. zda má pozitivní nebo negativní důsledky pro člověka je možno odvodit ze vztahu mezi připraveností a způsobilostí jedince pro daný úkol a požadavky a podmínkami práce, za nichž jeho plnění probíhá. Rozlišuje se zátěž nadlimitní (přetížení), kdy požadavky přesahují výkonovou kapacitu člověka a zátěž sublimitní (nevytížení), kdy při plnění úkolu člověk nevyužívá svůj pracovní potenciál.
Připraveností a způsobilostí pracovníka se rozumí nejen zvládání pracovních úkolů, ale trvalé vykonávání profesionální či jiné činnosti a jsou determinovány biologickou vybaveností člověka, tj. jeho kapacitou fyzickou, senzorickou a mentální, včetně úrovně získaných schopností a dovedností.
Psychické funkce při zátěži se aktivují podle prožívání situace a vlastního stavu organismu daného jednotlivce. Základem prožívání zátěže je percepce, tj. vnímání, cítění a hodnocení situace, resp. požadavků z hlediska náročnosti pro jednotlivce. Je tedy zjevné, že působení stejných vnějších vlivů nevyvolává u každého člověka stejnou odezvu.
V rámci psychické zátěže (podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.) rozlišujeme zátěž senzorickou, mentální a emociální. Senzorická zátěž vyplývá z požadavků na činnost periferních smyslových orgánů a odpovědných struktur centrálního nervového systému, <