Bezpečnost je funkcí rizika, přičemž určitá míra rizika je ve všem co děláme. V případě pracovních činností se může míra rizika podstatně lišit, a to v závislosti na druhu vykonávané práce. S činnostmi jsou spjata nebezpečí a z nich vyplývající rizika, která mají potenciál způsobit úrazy nebo poškození zdraví.
1. Úvod
Úrazy obvykle nejsou výsledkem úmyslného jednání zaměstnanců. Asi nikdo z nás by se nechtěl dobrovolně zranit. Přesto, je často argumentováno tím, že zaměstnanci si způsobují zranění svým nebezpečným chováním na pracovišti, přičemž příčina vzniku pracovního úrazu je pak často shledávána v selhání lidského faktoru. Ovšem, aby došlo k pracovnímu úrazu, musí zde být nebezpečí, takže prioritou by mělo být odstranit nebezpečí, a to prostřednictvím hodnocení rizik.
Lidská chyba je často neúmyslné jednání nebo rozhodnutí, které se může stát i těm nejzkušenějším a i dobře trénovaným zaměstnancům. Je tedy možné ovlivnit chování zaměstnance, a tím i snížit pravděpodobnost, že udělá chybu? Víme vůbec, co se skrývá pod pojmem lidská chyba?
Organizace s dobrou kulturou bezpečnosti a ochrany zdraví v rámci prevence zranění a poškození zdraví podporují provádění prací bezpečným způsobem. Podporování bezpečného chování na pracovištích je kritický prvek systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví. Bezpečnost založená na bezpečném chování se právě zaměřuje na podporu a rozvoj bezpečných návyků a pomáhá ke zvýšení bezpečného chování a snížení frekvence nebezpečného chování. Chceme-li v organizaci změnit chování zaměstnanců, je zapotřebí provést analýzu jejich nebezpečného chování a na základě této analýzy přijmout příslušná opatření.
2. Řízení nebezpečného chování zaměstnanců
V dnešní době se často setkáváme s pojmy, jako jsou „Psychologie bezpečnosti práce“ a „Behaviourální bezpečnost“. Jsou to oblasti, které se zabývají fungováním lidské psychiky v pracovním prostředí a procesem změny chování lidí. Behaviourismus, z anglického slova behaviour (chování), je přístup v psychologii, který vychází z předpokladu, že chování lze zkoumat, bez znalostí vnitřních stavů organismu. Je to myšlenkový pochod, v jehož středu zájmu stojí chování, jeho pozorování a analýza, a to vše s cílem předvídání a ovládání chování. Hlavním cílem behaviourismu je tedy předvídání a ovládání chování.
Behaviourismus se soustředí jen na pozorovatelné jevy (chování). Behaviourální analýza se zabývá vztahem mezi podnětem a lidským chováním a snaží se zjistit, proč určité chování vzniká a jaké jsou možnosti jeho modifikace.
Behaviourální analýzu ovlivnily zejména výzkumy zakladatele behavioriální psychologie J. B. Watsona, který popsal chování ve schématu stimul - reakce, což znamená, že veškeré chování u člověka musí být nejdříve něčím podníceno a poté přichází reakce (jedná se vlastně o studium pozorovatelných reakcí jedince na stimuly, které tyto reakce vyvolávají) a neobehavioristy B. F. Skinnera, který na rozdíl od Watsona se nezabýval tím, co předchází chování, ale zaměřoval se na to, co po určitém chování následuje (studoval roli odměny a trestu). Skinner byl přesvědčen, že většina lidského i zvířecího chování je kontrolována více jeho následky než tím, co mu předchází (pravděpodobnost spontánních projevů chování se mění na základě jejich důsledků). Skinner pracoval s pojmy pozitivního posílení, negativního posílení a tresty, které přichází po určitém chování. Dojde-li k pozitivnímu posílení (odměně) určitého chování nebo negativnímu posílení (odstranění nežádoucího předmětu), je šance na opakování vyšší. V případě trestu se pravděpodobnost chování snižuje. Základním vzorcem jakéhokoli chování je ABC formát (aktivátorchovánínásledky), který má za úkol analyzovat funkci chování.
Identifikování kritického chování
V případě, že chceme změnit nebezpečné chování na bezpečné, musíme nejdříve identifikovat kritické chování zaměstnanců. Kritické chování zaměstnanců je takové chování, které vystavuje zaměstnance riziku zranění a poškození zdraví, při nedodržení přijatých opatření, jako je, například nepoužívání bezpečnostních krytů zařízení.
Základem řízení chování je tedy identifikace kritického chování zaměstnance, které způsobuje nebo má potenciál způsobit zranění. Vstupem pro identifikaci kritického chování zaměstnanců může být například pracovní úrazovost v organizaci. U procesů s největším rizikem možného zranění zaměstnanců, se podrobně identifikují jednotlivé kritické činnosti, které mají potenciál pro závažné nebo smrtelné zranění, jako je například vstup do uzavřených prostorů.
M