Lidský faktor a vyhrazená technická zařízení

Je velmi obtížné poskytnout uspokojivou definici lidských chyb [1], protože jsou často výsledkem komplikovaného sledu událostí, a proto jsou těžko analyzovatelným jevem.

Každý může dělat chyby bez ohledu na to, jak dobře je školený a motivovaný. Na pracovišti však mohou být důsledky takového lidského selhání fatální. Analýza nehod a incidentů ukazuje, že téměř ke všem nehodám přispívá právě lidské selhání. Jedním ze základních preventivních nástrojů je seznámení zaměstnanců s „lidskými faktory“. Zaměstnanci tak musí znát svá omezení a limity.

A co je vlastně ten lidský faktor? Lidským faktorem (činitelem) se rozumí soubor vlastností a schopností člověka, posuzovaných především z hledisek psychologických, fyziologických a fyzických, které vždy nějakým způsobem v dané situaci ovlivňují výkonnost, efektivnost a spolehlivost pracovního systému [2 až 4].

Podle tradičního pohledu je lidská chyba příčinou selhání a nehod. Podle nového filozofického přístupu je lidská chyba příznakem selhání, což odráží hlubší problémy existující v systému. Zkoumání lidské chyby poskytuje informace, které se ponoří hlouběji než pod zjednodušenou nálepku „lidská chyba“.

Dojde-li v organizaci k pracovnímu úrazu nebo poškození zdraví zaměstnance, rychlý závěr může být například, že zaměstnanec nepoužíval přidělené osobní ochranné pracovní prostředky nebo že nedodržel stanovené postupy. V reakci na tuto událost vedení často nařídí opětovné proškolení a seznámení zaměstnanců s touto mimořádnou událostí, což nemusí být vždy dostatečné a účelné.

Vyhněme se rychlým závěrům a snažme se nalézat kořenovou příčinu úrazu nebo poškození zdraví. Uvědomme si, že přibližně 95 % pracovních úrazů jsou výsledkem nebezpečného chování, přičemž kořenová příčina může být v systému bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti. Příkladem systémového problému může být neadekvátní politika bezpečnosti a ochrany zdraví nebo způsob a forma jejího vynucování a dodržování. Kořenové příčiny jsou tak často skryty v politikách, rozhodnutích a faktorech pracovního prostředí. [5]

[6, 7]. Studie provedená u britského královského námořnictva ukázala, že vysoce vystresovaní zaměstnanci častěji utrpěli nehodu na pracovišti, protože měli sklon trpět kognitivním selháním [7, 8].

Chceme-li tak předcházet těmto úrazům a nehodám, musíme porozumět lidskému chování, tj. proč si vlastně zvolili nedodržet bezpečný pracovní postup, co bylo toho příčinou. Zavedená kultura bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích má většinou přímou souvislost právě se selháním lidského faktoru.

Právě zvažování lidského faktoru je velice důležité pro řádné řízení rizik na pracovištích. U většiny pracovních úrazů nebo nehod není lidské selhání jen jedinou příčinou, ale jednou z mnoha.

Dříve možná platilo, že pracovní úrazy byly pouze přímým důsledkem nedbalého nebo nebezpečného chování zaměstnanců. Zatímco nyní většina osob zodpovídajících za bezpečnost a ochranu zdraví na pracovištích akceptuje, že většina pracovních úrazů je způsobena kombinací zaměstnanec, zaměstnavatel, práce a pracovní faktor.

„The Dirty Dozen“ odkazuje na dvanáct nejběžnějších předpokladů pro lidské chyby nebo podmínek, které mohou fungovat jako „předchůdce“ nehod nebo incidentů. Těchto dvanáct prvků vede lidi k selháním. Tento koncept byl vyvinutý Gordonem Dupontem v roce 1993, když pracoval pro Transport Canada (oddělení v rámci kanadské vlády odpovědné za rozvoj předpisů, politik a služeb silniční, železniční, námořní a letecké dopravy v Kanadě), a byl součástí základního školícího programu pro „Human Performance in Maintenance“ („Lidský výkon v údržbě“).

Špatná komunikace se často objevuje na vrcholu přispívajících a příčinných faktorů ve zprávách o nehodách, a je proto jedním z nejkritičtějších prvků lidského faktoru. Předávané pokyny mohou být nejasné nebo nedostupné. Slovní sdělení musí být krátká, s nejkritičtějšími prvky zdůrazněnými na začátku a opakovanými na konci.

Samolibost lze popsat jako pocit sebeuspokojení doprovázený ztrátou vědomí o po