inspekce práce

Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou součástí pracovního práva. Mezi nejvýznamnější kontrolní subjekty patří orgány inspekce práce, které jsou oprávněny ukládat zaměstnavatelům sankce (pokuty) za přestupky až do výše 10 000 000 Kč.

V současnosti dochází k postupné digitalizaci pracovišť, která sebou přináší inteligentní digitální monitorovací systémy, jako jsou aplikace, kamery a nositelná zařízení, které umožňují nejenom monitorování pracovního prostředí, ale rovněž i monitorování osobních dat, například pomocí biosenzorů. Ať už je cílem jejich zavedení proaktivní (prevence) nebo reaktivní (zmírnění), jejich úspěch často závisí na přesnosti, způsobu a důvodu pro shromažďování a analyzování získaných dat.

Zákon o inspekci práce č. 251/2005 Sb. patří, vedle zákoníku práce č. 262/2006 Sb., k nejdůležitějším pracovněprávním předpisům. Upravuje postup orgánů inspekce práce při kontrole dodržování ustanovení zákoníku práce a stanoví pravidla pro ukládání sankcí pro přestupek nebo správní delikt zaměstnavatelů.

Vzdělávání může být velmi stresující, což může způsobit zhoršení duševní a tělesné pohody zaměstnanců na všech úrovních vzdělávání, od středisek předškolního vzdělávání až po vysoké školy. Vzdělávání nemusí být považováno za „nejrizikovější“ odvětví z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prevence psychosociálních rizik a muskuloskeletálních poruch souvisejících s prací by mohla mít značný význam, jelikož z evropských průzkumů vyplývá, že tato rizika jsou v současnosti na evropských pracovištích závažným problémem. Rovněž však nesmíme zapomínat i na bezpečnostní rizika, jako jsou například uklouznutí, zakopnutí a pády, jejichž následkem může dojít k trvalé invaliditě nebo dokonce i k úmrtí.

Nakládání s chemickými látkami a směsmi patří mezi běžnou pracovní činnost téměř na všech pracovištích, včetně mikro, malých a středních podniků. Nebezpečné látky používané na pracovišti mají potenciál způsobit poškození zdraví zaměstnanců. Kontroly zaměstnavatelů, kteří na svých pracovištích nakládají s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi jsou proto důležitou oblastí kontrol Státního úřadu inspekce práce.

V předchozích částech minisérie na téma osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) inspirované změnou prováděcího nařízení vlády platnou od 1. listopadu loňského roku jsem uvedl příběhy, se kterými jsem se setkal při kontrolách OIP v prostředí těžkého průmyslu a chemie. V tomto, zatím posledním, dílu bych rád téma odlehčil. Budu se tedy věnovat lehčím OOPP než je kožený slévárenský nákrčník nebo gumový protichemický oblek. Zůstává zde moje snaha upozornit na univerzální aspekt každého příběhu, který lze promítnout do úplně libovolného prostředí.

Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Pouze v rámci publikační činnosti se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí, kteří svými chybami stojí za pracovními úrazy. Moje články jsou postavené na příbězích s ponaučením. Čtenář by se měl zamyslet, promítnout si univerzální moment příběhu do své praxe a stejné chybě předejít. Takže, milý čtenáři, i když si v dnešním článku série na téma OOPP přečtete o chemičce, jistě v příběhu odhalíte nějaký univerzální moment a ten si promítnete do vašeho provozu.

Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Jiný úhel pohledu na problematiku BOZP umožňuje publikační činnost, při níž se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí. Ať už jsou schovaní za pojmem „zaměstnavatel“, anebo jde o řadové zaměstnance. Prostřednictvím příběhů chci přimět čtenáře k zamyšlení a poučení z chyb jiných. Nyní jsem využil příležitosti vydání nařízení vlády č. 390/2021 Sb., které od 1. listopadu 2021 nahradilo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ohledně osobních ochranných pracovních prostředků, a připravil jsem minisérii článků na téma OOPP. První z nich bude z hutnictví a slévárenství, ale čtenář by měl odhalit univerzální moment každé události aplikovatelný ve zcela libovolném oboru.

Terciární sektor, neboli také sektor služeb, patří v 21. století mezi největší sektor světového hospodářství. Kontrolní činnost Státního úřadu inspekce práce v oblasti terciární sféry je již dlouhodobě zaměřena na kontrolu zajišťování BOZP v rámci vybraných služeb vůči veřejnosti. Nedodržování požadavků právních předpisů k zajištění BOZP, která jsou při kontrolách zjišťována, se může negativně odrazit na pracovní úrazovosti zaměstnanců v organizaci. Je tak zapotřebí v organizacích zavést kulturu prevence v oblasti BOZP, kdy dodržování předpisů je nezbytným základem pro dosažení bezpečných a zdravých pracovišť.

Zpracování tohoto příspěvku vychází zejména z opakujících se nedostatků u zdvihacích zařízení zjištěné při kontrolní činnosti v rámci hlavního úkolu pro rok 2021, ale také i z kontrolních zjištění v rámci kontroly příčin a okolností pracovního úrazu. Dále také z vysoké pracovní úrazovosti u zdvihacích zařízení a činnostech souvisejících s manipulací s břemeny pomocí jeřábů, a to i přes jisté omezení výroby vlivem výskytu virového onemocnění COVID-19. Dalším důvodem jsou také velmi časté dotazy z řad odborníků v oblasti bezpečnosti práce. V úvodu příspěvku sdělíme zásadní informace o hlavním úkolu v oblasti zdvihacích zařízení pro rok 2021 včetně jeho průběžného vyhodnocení. Ve druhé části tohoto příspěvku se s Vámi podělíme o informace týkající se pracovní úrazovosti v ČR a u zdvihacích zařízení.

Na začátku dnešního příběhu ze světa inspektorů BOZP byl covid. Všichni se ho báli, zavírali se doma, děti nechodily do školy a místo „neseď u počítače a běž ven“ slyšely „nechoď ven, seď u počítače“. Zodpovědní lidé omezovali osobní kontakty, aby se covid nešířil. Pojem home office se ze stránek sci-fi a společenských magazínů konečně začal přesouvat do praxe. Ta praxe zákonitě zasáhla i oblast bezpečnosti práce. Nebudu se zde věnovat BOZP při práci z domova. Naopak, chci se podělit o zkušenost, kterou tato éra přinesla do práce inspektorů Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce.

Inspektoři oblastních inspektorátů práce, oddělení BOZP a VTZ, se při šetření pracovních úrazů setkávají nejen se suchými fakty v písemných dokladech, ale také s příběhy lidí.

Předmětem tohoto článku je rozsudek Nejvyššího správního soudu1), který se blíže zabývá vymezením pojmu pracoviště ve vztahu k povinnostem zaměstnavatele za situace, kdy jej sdílí s jiným zaměstnavatelem. V daném případě pak byla dále zkoumána povinnost zaměstnavatele vytvářet bezpečné pracovní podmínky a povinnost informovat druhého zaměstnavatele o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením.

V rámci kontrolní činnosti oblastních inspektorátů práce řeší inspektoři oddělení BOZP nedostatky na straně zaměstnavatele, setkávají se však i s pochybeními na straně zaměstnanců. Kontrolovanou osobu, tj. tím, koho inspektorát pohání k zodpovědnosti, je vždy zaměstnavatel. Přitom není výjimkou, že za malérem stojí nezodpovědnost zaměstnanců. Snaha urychlit či usnadnit si práci, ať už z důvodu lepšího ohodnocení, nebo kvůli úspoře času třeba na cigaretu. V praxi by se takových situací našlo mnoho…

Tento článek se zaměřuje novelu zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, která je součástí nedávno přijaté novely zákoníku práce, a která nabude účinnosti 30. července tohoto roku. Jakkoliv se svým rozsahem nejedná o rozsáhlou novelu zákona o inspekci práce, obsahuje několik důležitých změn.

Článek se věnuje problematice inspekční činnosti (řízení rizik) pracovišť na základě zahraniční dobré praxe, výzkumu a české judikatury

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce byly zřízeny zákonem o inspekci práce jako kontrolní orgány na úseku pracovních vztahů a podmínek. Kontrolní činnost orgánů inspekce práce dopadá na zaměstnavatele též v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která zahrnuje i problematiku pracovních úrazů.

Pracovní doba je veškerá doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci (tedy i práci přesčas), a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Článek se zabývá několika různými oblastmi, kterým se věnoval Nejvyšší správní soud v rámci odůvodnění svého rozsudku, kdy předmětem byla problematika oblasti bezpečnosti a ochrany při práci a některé související otázky.1) Za prvé směřuje do problematiky ochrany zaměstnanců proti pádu nebo zřícení, když takovým jednáním došlo k porušení povinností zaměstnavatele vyplývajících z několika právních předpisů. Další stěžejní oblastí článku je problematika použití fotodokumentace pořízené před zahájením kontroly i k následnému zjištění v rámci provedené kontroly a prokázání přestupku. Poslední z oblastí, které se článek věnuje, je pak aplikace zásady legitimního očekávání, resp. otázka, zda je nutné z pohledu správního orgánu odůvodňovat jeho postup v obdobných případech v každém jednotlivém případě.

Článek se zabývá povahou, smyslem a procesním postupem při ukládání rozhodnutí o zákazu inspektorem orgánu inspekce práce, jakožto institutem, který může do určité míry zasáhnout do samotné kontinuity zaměstnavatelem vykonávané práce a ve svém důsledku může představovat daleko citlivější dopad do jeho majetkové sféry, než případně ex post uložená pokuta za nesplnění, resp. porušení povinností, které mu vyplývají z právních předpisů.