Ze souboru ergonomických norem je část, která se zabývá ergonomií tepelného prostředí. Jde o normy, které mohou být užívány integrujícím způsobem umožňujícím zkoumat expozici horkého, mírného a chladného prostředí v reakcích člověka.
Část III. Ergonomické normy aplikované v hodnocení tepelného prostředí / tepelné zátěže
1. Tepelné ukazatelé (indexy)
Mnoho základních a aplikovaných výzkumů lidské reakce se týkalo vývoje tepelných ukazatelů nebo tzv. indexů (v normách se používají oba pojmy). Zásadou je, že příslušné faktory popisující tepelné prostředí jsou kombinovány tak, aby poskytly jedinou hodnotu ukazatele, kde tato hodnota je stejně proměnlivá jako jsou proměnlivé lidské reakce a proto může být použita k předvídání účinků prostředí. Pak „ideální“ ukazatel dvou různých tepelných prostředí se stejnou hodnotou tepelného ukazatele, má vyvolat stejné reakce lidských subjektů.
Metody pro stanovení tepelného prostředí uváděné v ergonomických normách, které používají různé ukazatele, jsou podloženy mezinárodními zkušenostmi. Například pro horké prostředí může být brán ukazatel teploty mokrého a kulového teploměru - WBGT, jako přímý ukazatel tepelné zátěže (dle ČSN ISO 7243) a požadovaná úroveň ukazatele pocení SWreq (dle ČSN EN ISO 7933). Pro mírné prostředí je používán ukazatel předpokládané volby tepelného komfortu PMV nebo diskomfortu PPD (dle ČSN EN ISO 7730). Pro chladné prostředí je používán ukazatel požadovaného tepelného odporu oděvu IREQ (podle ČSN EN ISO 11079) a stanovení tepelné izolace oděvu Icl (dle ČSN EN ISO 9920).
2. Přístup k hodnocení tepelného prostředí podle ukazatelů
2.1 Podmínky horkého prostředí
Stanovení tepelné zátěže podle ukazatele WBGT (podle ČSN ISO 7243) Tepelná zátěž osoby, která je vystavena horkému prostředí (např. ve sklárnách), je závislá zejména na produkci tepla v těle v důsledku fyzické činnosti a na podmínkách prostředí, které ovlivňuje přenos tepla mezi tělem a okolním ovzduší. Výsledkem metabolických výměn, k nímž dochází při činnosti, je tepelná zátěž stanovená podle ukazatele WBGT.
Ukazatel WBGT, měřený teplotou mokrého a kulového teploměru, je jedním z empirických ukazatelů pro vyjádření tepelné zátěže, které je pracovník vystaven.
Pro průmyslové prostředí bez slunečního záření platí vztah:
WBGT = 0,7 tnw + 0,3 tg
kde: tnw - teplota přirozeně větraného mokrého teploměru (°C)
tg - výsledná teplota kulového teploměru (°C)