Úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci se může u jednotlivých organizací podstatně lišit. Jsou organizace, jejichž úroveň je více než problematická, jiné investují snahu a nemalé finanční prostředky do této oblasti a ve většině případů se toto pozitivně odráží na pracovní úrazovosti.
1. Úvod
Odpovídající bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců na pracovištích je zřídka dosažena jednotlivými opatřeními, většinou je zapotřebí systémový přístup. Neznamená to, že bezpodmínečně musíte mít zavedený, případně certifikovaný, systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví. Někdy postačí, když se řídíte v něm uvedenými principy.
Je tedy bezpečné pracoviště realita nebo fikce? Řekl bych, že v organizacích, v kterých je komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na dobré úrovni, je vytvoření bezpečného pracoviště reálné.
2. Nebezpečné činnosti na pracovištích
Zaměstnavatelé mají zákonnou povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pro zajištění této povinnosti zaměstnavatelé vyhledávají a hodnotí rizika na pracovištích a přijímají opatření k jejich odstranění nebo minimalizaci.
V organizacích jsou často vykonávány činnosti, které jsou potencionálně nebezpečné pro zdraví zaměstnanců. Podíváme-li se na jednotlivé požadavky právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců, můžeme za každým ustanovením vidět konkrétní pracovní úraz, takže dodržování těchto ustanovení je důležitou součástí prevence vzniku pracovního úrazu.
Klíčovým nástrojem je dobře provedené hodnocení rizik, které vyžaduje značnou míru znalostí a zkušeností. V mnohých případech většinou však až po pracovním úrazu zjistíme, na co jsme zapomněli. Říká se, že „Po bitvě je každý generál“, což je myslím výstižné, v mnohých případech možná i pravdivé rčení, které každopádně nezbavuje zaměstnavatele stanovených povinností. Chceme-li opravdu kvalitně provést hodnocení rizik na pracovišti, musíme počítat s velkou spotřebou času při pozorování způsobu provádění jednotlivých činností. Přesto vždy existuje určitá pravděpodobnost, že jsme něco opomněli. Je tak otázkou, jak kvalitní hodnocení rizik může být v případech, kdy zpracovatelé hodnocení rizik vůbec nenavštíví pracoviště.
Cílem hodnocení rizik je snaha o podrobné posouzení činností na pracovišti s identifikováním všech předvídatelných negativních událostí na zdraví a životy zaměstnanců. Jednou z možností jak toho dosáhnout je poučit se z již proběhlých mimořádných událostí, jako jsou nehody nebo pracovní úrazy.
Účastníte-li se odborných konferencí nebo seminářů, určitě z řad posluchačů zaslechnete „To se mu to říká, v praxi to tak nefunguje“. Na základě získaných zkušeností v průmyslových podnicích, kontrolním orgánu inspekce práce a na akademické půdě, bych na to odpověděl, že „kompetentní v průmyslu zajišťují bezpečnost zaměstnanců, kontrolní organ prosazuje dodržování právních požadavků a akademická sféra přináší mezi jiným informace“, přičemž vzájemná spolupráce je ve „zdravé společnosti“ nutná.
2.1 Vybrané požadavky na pracoviště
Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
Pracoviště musí být po dobu provozu udržována potřebnými technickými a organizačními opatřeními, splňujícími požadavky tohoto nařízení, ve stavu, který neohrožuje bezpečnost a zdraví