Křemen je přírodní minerál přítomný v mnoha přírodních nebo vyrobených stavebních materiálech. Křemen rozmělněný na jemný prach je znám jako respirabilní krystalický oxid křemičitý, který vzniká při běžné činnosti, jako je řezání, vrtání a broušení například silničních nebo chodníkových obrubníků, dlažby, pískovce, žuly, cihly a betonu.
1. Úvod
Expozice respirabilnímu prachu krystalického oxidu křemičitého jsou hlavní příčinou onemocnění plic, a to konkrétně silikózy a rakoviny plic spojené s prací. Odvětví stavebnictví reprezentuje téměř 70 % všech zaměstnanců vystavených působení respirabilního prachu krystalického oxidu křemičitého.
2. Nebezpečí na staveništích
Práci na staveništi většinou máme spojenou s nebezpečím pádu zaměstnance z výšky nebo do hloubky nebo zraněním zaměstnance při používání strojních zařízení, nástrojů a nářadí a dalšími nebezpečími, které mají za důsledek „okamžité“ (akutní) poškození zdraví.
Na staveništích jsme však vystaveni rovněž i negativnímu působení rizikových faktorů prostředí, jejichž negativní následky (poškození zdraví) se v mnoha případech projeví až za několik let. A právě tyto možné následky tohoto dlouhodobého působení rizikových faktorů prostředí (chronické) jsou v praxi často opomíjeny.
Mezi nebezpečí, kterým můžou být zaměstnanci vystaveni na staveništi, patří:
- chemické nebezpečí,
- ergonomické nebezpečí,
- biologické nebezpečí,
- fyzikální nebezpečí.
Mezi „ohrožené“ profese patří například:
- pokrývač (zátěž teplem, práce ve vnucené pracovní poloze),
- tesař (hluk, celková fyzická zátěž),
- stavební dělník (celková fyzická zátěž, prach, hluk, vibrace),
- natěrač (nebezpečné chemické látky),
- elektrikář (nebezpečné látky - při pájení, azbest),
- zedník (celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, nebezpečné látky - stavební chemie).
Rizikové činnosti:
- svařování - svářečské dýmy (záleží kde, čím a co je svařováno - svařování v uzavřených prostorech, svařování elektrodami nebo drátem pod ochrannou atmosférou, svařování nerezových ocelí),
- vrtání, řezání, broušení materiálu obsahujícího křemen,
- používání ředidel, stavební chemie (s různou toxicitou - barvy, lepidla; pozor na práce v uzavřených prostorech),
- expozice azbestu při demolicích a rekonstrukcích budov.
Řezání, vrtání, broušení nebo leštění produktů obsahujících oxid křemičitý vytváří prach, který obsahuje řadu velikostí částic krystalického křemene. Větší částice jsou zachyceny a následně vyloučeny z organismu (vykašlány). Respirabilní částice jsou však dostatečně malé, aby se dostaly hluboko do plic (alveol).
Respirabilní krystalický oxid křemičitý je příliš malý, aby byl vidět za normálního osvětlení
Prach na staveništích
Hmotné částice rozptýlené ve vzduchu nazýváme aerosol a podle jejich skupenství je dělíme na aerosoly tuhé a kapalné. Podle mechanismu vzniku a velikosti částic se pak tuhý aerosol dělí na prach, kouř a dým, včetně látek biologického původu - bioaerosol (pyl, spóry plísní). U kapalného aerosolu vzniklého kondenzací vodní páry hovoříme o mlze.
V hygienické praxi se pod pojmem prach rozumějí obvykle veškeré tuhé aerosoly. Aerosoly jsou charakterizovány jejich koncentrací, velikostí částic, fyzikálním