V posledních letech se stále zvyšuje podíl pracovníků ve věku 50+. Je to trend, který lze pozorovat nejen v České republice, ale v celém vyspělém světě. Někteří zaměstnavatelé se na toto již snaží reagovat investováním do vzdělávání pracovníků a také vyšším důrazem na kvalitní pracoviště s preferencí individuality, zaměstnance. To se týká především oblasti služeb. Postupně se však lze s tímto jevem setkat i v oblasti výroby. I v současnosti je však stále co zlepšovat.
Z pohledu pracovníků 50+ je třeba si uvědomit, že neexistuje přímé pojítko mezi biologickým a kalendářním věkem. Projevy stárnutí závisejí na mnoha vnitřních a vnějších faktorech (genetická výbava, životním styl, výchova, charakter osobnosti a další). Stárnutí se tak projevuje velmi rozdílným způsobem při srovnání osob stejného věku.
Koho lze považovat za staršího pracovníka?
Velký vliv na takovéto kategorizování má především sám posuzovatel. Osoby mladší většinou takto označí osobu ve věku kolem 45 let. Padesátník však sám sebe považuje povětšinou za mladíka a stárnutí si nepřipouští.
Rozhodování se o tom, koho je možné považovat za staršího pracovníka, zohledňuje především:
- fyzický věk (tzn. datum narození);
- mentální a fyzické rozpoložení takovéto osoby;
- biologický věk;
- příznaky stárnutí.
Z pracovně lékařského hlediska se za starší pracovníky považují osoby starší 45 let, kdy u většiny osob dochází ke změnám v důležitých orgánech.
V literatuře jsou zmiňovány dva krajní typy staršího pracovníka s ohledem na jeho pracovní způsobilost.
Pro první typ jsou typické úkazy, jako je zhoršená pracovní výkonnost, potřeba vynakládat větší fyzické úsilí na plnění pracovních úkolů, brzká únava, pomalejší méně přesné pohyb, zhoršený sluch i zrak, pomalejší mluva a občasné problémy s chůzí. Vyskytují se také poruchy spánku, nedůtklivost ke kolegům, melancholie a deprese. U těchto osob se uvažuje o tom, že jsou již pracovně a mnohdy i lidsky vyčerpaní. U takovýchto osob je práce považována především za nutné zlo. Není zde velký tlak na kreativitu a sebeuplatnění. Častý je nezájem o další vzdělávání. V důchodu se však může takový pracovník projevit jako „čipera“.
Pro druhý typ jsou typické, že si nepřipouští a mnohdy se ani výrazně neprojevují projevy stárnutí. Na rozdíl od prvního typu si však většinou uchovává pracovní schopnost a elán. Jeho osobnost je stále ještě vyrovnaná, nepodléhá depresi, je c