Technologie práškového lakování nachází široké uplatnění při sériové produkci výrobků v průmyslu pro svou ekonomičnost a nízký dopad na životní prostředí. Proces práškového lakování je založen na principu elektrostatického náboje. Elektricky nabité částečky práškové barvy jsou pomocí stlačeného vzduchu nanášeny pistolí, či tryskami na uzemněné lakované díly, na kterých působením Coulombovy síly přilnou. Po nanesení práškové barvy následuje transport nalakovaných dílů do vypalovací pece, kde dojde při teplotě cca 140 až 220 °C ke slití a vytvrzení barvy v hladký, kompaktní povrch.
1. Úvod
Pro nanášení práškových barev pomocí elektrostatického náboje jsou využívány dvě metody. Jde o tzv. metody Korona a Tribo. U obou zmíněných metod je prášková barva v násypce míchána se vzduchem (fluidizována) a následně je tlakovým vzduchem vedena do pistole (trysek). V případě metody Korona je do pistole přiváděno vysoké napětí, vytvářející elektrické pole mezi elektrodou na konci pistole a povrchem lakovaného dílu. U metody Tribo jsou částečky práškové barvy nabíjeny třením o stěnu výstupní trubice pistole, která je z materiálu dobře přijímajícího elektrony (například teflon). Výhodou práškového lakování je vysoké využití nanášených práškových barev, kdy přestřiky práškové barvy jsou vedeny přes recyklační jednotku zpět do násypky k dalšímu využití. Výhodou je také skutečnost, že pro lakování nejsou zapotřebí žádná těkavá rozpouštědla, která představují značné nebezpečí požáru, či výbuchu. Nicméně i práškové barvy, které jsou tvořeny směsí syntetických pryskyřic, pigmentů, plniv a aditiv, mohou v dostatečné koncentraci ve směsi se vzduchem tvořit výbušné atmosféry. Základními normami, které řeší požární a výbuchovou prevenci práškových lakoven jsou ČSN EN 12981+A1 - Lakovny - Stříkací kabiny pro nanášení organických práškových nátěrových hmot - Bezpečnostní požadavky a ČSN EN 50177 ed. 3 - Stabilní elektrostatické zařízení pro nanášení hořlavých práškových nátěrových hmot - Bezpečnostní požadavky.