Předmětem tohoto článku je zhodnocení rozsudku Nejvyššího správního soudu1), který se týkal tragického neštěstí ve Vilémově, kde v průběhu rekonstrukce mostu zemřeli při jeho pádu v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele čtyři zaměstnanci a další dva byli zraněni. Pochybení, ke kterým v průběhu stavby došlo, se stala předmětem opakovaného šetření orgánů inspekce práce a neunikla pozornosti ani orgánům činným v trestním řízení. Tento článek je prvním, který se dané problematice věnuje.
V daném případě bylo zaměstnavateli (dále také „stěžovatel“) kladeno za vinu, že se dopustil tří správních deliktů:1
- Nedodržel požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při realizaci stavby rekonstrukce mostu z pohledu předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi či v jeho těsné blízkosti. V takovém případě měl zaměstnavatel uplatnit povinnost z hlediska soustavného vyhledávání nebezpečných činitelů. Neboť tak neučinil, podcenil riziko vzniklé činností druhého zhotovitele, který vykonával práce na témže pracovišti. Svým jednáním tak porušil zákon č. 309/2006 Sb.2), konkrétně § 3 odst. 2 písm. n).3)
- Nedodržel povinnosti vyplývající z § 5 odst. 1 písm. b)4) zákona č. 309/2006 Sb. ve spojení s § 102 odst. 35) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), protože neorganizoval práci a nestanovil pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty.
- Neseznámil své a agenturní zaměstnance blíže specifikované ve výroku rozhodnutí, kteří prováděli práce na staveništi pod klenbou mostu, s riziky uvedenými v technologickém předpisu, čímž porušil § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce6).
Uvedenými porušeními naplnil skutkové podstaty správních deliktů, jak je definuje zákon č.