V posledních letech jsme svědky zvyšující se mobility pracovní síly, tříštění odpovědností vedoucích zaměstnanců na tzv. sdílených pracovištích, zaměstnávání cizinců neschopných se plnohodnotně dorozumět i takřka nulové motivace agenturních zaměstnanců zapojovat se do řešení otázek souvisejících s bezpečností práce. Všechny tyto negativní aspekty se mnohdy až kardinálním způsobem podílejí na vzniku pracovních úrazů na daných pracovištích. Nemusí se přitom jednat přímo o smrtelné úrazy nebo těžká zranění. Mnohem častější jsou méně závažné následky vznikající z latentních dlouho přehlížených příčin. Při pohledu na kauzality takových případů se mnohdy neubráníme pocitu, že se v prevenci rizik vracíme zpět. Opakovaně totiž čelíme problémům, které zde byly spíše v době vrcholné průmyslové revoluce na konci 19. století, popřípadě během dynamické transformace našeho hospodářství v 90. letech 20. století. Na otázku, proč tomu tak je, lze ale nalézt poměrně jednoduchou odpověď – selhání organizačního faktoru.
Selhání organizačního faktoru v reálném kontextu
Na úvod, pro lepší přiblížení významu pojmu organizační faktor, dovolím si zde prezentovat případ úrazu brigádníka. Dlužno podotknout, že se nejedná o nikterak ojedinělý případ, nýbrž o jeden z mnoha, s nimiž jsem se doposud profesně setkal.
Mladý student vypomáhal jako brigádník ve velkoskladu ovoce při expedici krabic s banány, což představovalo naložení celkem 32 kartónových krabic (á 20 kg) na europaletu a jejich zajištění stahovací páskou tak, aby byla přepravní jednotka náležitě fixována a nedošlo k jejímu rozpadu během přepravy. Pásky byly utahovány pomocí ručního akumulátorového páskovače. Páskovač obsluhoval zkušený skladník a brigádník během této operace pásku přidržoval v potřebné výšce na druhé straně stohovaných krabic. Při utahování jedné z pásek ale došlo k jejímu roztržení a k vystřelení v důsledku účinku silného tahu. Konec pásky opatřený ocelovou sponou zasáhl brigádníka do pravého oka a způsobil mu perforaci oční bulvy. Jednalo se o závažné zranění s hospitalizací a dlouhodobou léčbou, které vedlo až k trvalým následkům.
Klíčová skutečnost, která ovlivnila vznik této nehody, bylo použití neoriginální stahovací pásky. Z úsporných důvodů totiž byly ve skladu používány stahovací pásky opakovaně, přičemž inkriminovaná prasklá páska byla původně použita na zajištění přepravovaného zboží během lodní přepravy, resp. následně dopravy do ČR. Jednalo se o pásky vyrobené z plastu, který může při působení různých vlivů (např. teplo, chlad, mechanické otěry, namáhání při otřesech apod.) podléhat degradaci. I přes to, že pásky při utahování často praskaly, nikdo z vedení skladu tomu nevěnoval pozornost, ani pásky před jejich opakovaným použitím nekontroloval.
Při vyšetřování se ale zaměstnavatel hájil tím, že se nejednalo o obvyklý postup a že si brigádník zranění způsobil tím, že nepostupoval v souladu požadavky na BOZP a s pokyny nadřízeného pracovníka. Této tezi ale policisté neuvěřili, zvláště pak, když se zjistilo, že dohodu o provedení práce zaměstnavatel se zraněným uzavřel a