Odhalování zdrojů popálení a poznání jejich závažnosti na zdraví člověka jsou jistě rozhodující pro dodržování zásad bezpečnosti práce, pro uplatňování preventivních opatření a především ochrany zdraví zaměstnanců. Věnovaná pozornost mechanismu popálení tepelnou energií, týkajícího se zejména dotykům s pevnými horkými povrchy, řazené mezi nejčastější úrazy, byť mnohdy podceňované jako riziko, bývají důsledkem příčin tepelného úrazu projevující se často jako velmi bolestivé poranění mnohdy končící s trvalým zdravotním postižením.
Úvod
Popáleninové trauma je jedno z nejzávažnějších poranění, která mohou člověka postihnout. Popáleninový úraz je především nebezpečný pro jeho dynamický vývoj. Vlivem působení vysoké teploty na živou tkáň dochází k poškození kůže až k destrukci hlubokých tkání. Popáleninový úraz vyvolává v organismu celkovou patologickou reakci a vede k rozvoji popáleninového šoku. S rozvojem moderní doby, techniky, dopravy a dalších společenských činností se mění charakter popáleninového traumatu. Popáleninové trauma se stává výrazným zdravotnickým a společenským problémem. Léčba je velice bolestivá, dlouhodobá a finančně náročná. Způsobuje velkou psychickou zátěž nejen pro postiženého, ale i pro jeho blízké. Následky popáleninového úrazu jsou bohužel mnohdy doživotní, nejen po stránce estetické, fyzické ale i psychické.
I povrchní popálenina může vyvolat závažnou reakci organismu, pokud postihuje velkou plochu kůže (popáleninový šok). Proto povrchové popálení tedy není radno podceňovat a měl by jej posoudit chirurg či specialista v oboru popáleninové medicíny. Poranění popálením většinou neohrožuje pacienta na životě, ale může po sobě zanechat trvalé následky v podobě jizev. Povrchová rána se může v důsledku nesprávného ošetřování prohloubit a způsobit tak vznik trvalých následků.
S tím úzce souvisí znalosti laické veřejnosti v prevenci popálenin a v poskytování první pomoci při popáleninách. Bohužel mnoho popáleninových úrazů vzniká na vrub nepozornosti nebo lehkovážného chování. Je důležité mít na paměti, že špatné či vůbec žádné poskytnutí první pomoci laickou veřejností při popáleninovém traumatu, může vést ke zhoršení stavu postiženého či k prohlubování patologických změn. Správné poskytnutí první pomoci je předpokladem úspěšnosti následného odborného ošetření.
Proto je žádoucí osvojovat si možnosti vzniku nejčastějších příčin popálení, přístupy k hodnocení prahu popálení, zejména klasifikaci popáleninového traumatu a poskytnutí první pomoci.
1. Definice tepla a patofyziologie popálenin
Teplo je druh energie, který je závislý na kinetické energii difúzního pohybu částic. Ionty, atomy a molekuly se pohybují, vzájemně srážejí a zvyšováním své kinetické energie vzniká a roste i teplota. Svou vysokou kinetickou energii využívají k šíření tepla. Šíří se vedením, sáláním a prouděním vždy z místa s vyšší teplotou do místa s teplotou nižší. Teplo má na tělo blahodárné účinky, což je známé už z dávných dob. Překročí-li však mez snesitelnosti, může vyvolat poškození buněk, či celých tkání. Pokud je kontaktní teplota vyšší než 43,5 °C, dochází po určitém času k ireverzibilnímu poškození buňky. Při popálení se zvyšuje propustnost kapilár a plazma se filtruje do mezibuněčného prostoru (intersticia), kde vyvolává edém. Dochází tak ke ztrátám tekutin z cévního řečiště, které mohou vyústit v komplikace v podobě hypovolémie.
2. Biologie kůže a působení tepla
2.1 Anatomie kůže
Kůže (cutis, řecky derma) na obr. 1, je největší plošný orgán lidského těla, představuje přibližně 16 % jeho celkové hmotnosti. Plocha kůže je přibližně 2 m2 u dospělého člověka. Kůže je tvořena dvěma základními složkami: povrchní vrstva (epidermis) se vyvíjí z povrchního ektodermu, hluboká vrstva (dermis) vzniká z mezenchymu (mezodermu) uloženého pod ním.
Epidermis je tvořena dlaždicovým rohovějícím epitelem a převážně buňkami, keratinocyty. V dolních vrstvách pokožky dochází k dělení a růstu buněk, které směrem vzhůru vytlačují starší buňky k povrchu. Ty se cestou oplošťují, rohovějí a nakonec se odlupují, dochází tak k obměnění pokožky za 3-4 týdny. Spodní vrstva pokožky obsahuje pigmentové barvivo melanin, který určuje barvu pleti a má za úkol chránit hlubší vrstvy pokožky před škodlivými účinky UV záření.
Druhou vrstvou vytvářející kůži je tzv. škára (dermis, korium), která je t