Teorie informace a kybernetika má své rozsáhlé použití, které lze aplikovat v nejrozmanitějších oborech lidské činnosti, aniž si to sám člověk plně uvědomuje. Využití teorie informace má široké uplatnění při posuzování a hodnocení informační výkonnosti člověka, zejména v senzorické způsobilosti, při přenosu množství, kvality a zpracování informací, ale také uplatnění při výpočtech v řešení úkolů informačního charakteru.
Úvod
Protože potřeba měření množství informace historicky vznikla ve sdělovací technice, vycházejí základní pojmy teorie informace převážně z terminologie této disciplíny. Teorie informace zkoumá zákonitosti vzniku, přenosu a zpracování informace. Lze ji považovat jako jednu z větví matematické teorie pravděpodobnosti (např. řešení náhodných dějů) a matematické statistiky (týká se práce se statistickými soubory), která se v aplikacích uplatňuje na problémy sdělování. Při jejím uplatňování byla zavedena logaritmická míra informace, vyjádřená v bitech. Přitom se využívá poznatků z kybernetiky, jako vědy o řízení ve strojích, živých organizmech a o přenosu signálů (zpráv) v nich. Signál zde představuje fyzikální pochod nesoucí informaci. V obecném pojetí je velikost informace dána uspořádaností (neurčitosti) předávané zprávy.
Pojem informace se užívá ve dvojím významu. V běžné řeči znamená informace totéž co zpráva. Zpráva může být ústní sdělení, telegram, dopis, přednáška, výsledek nějakého pokusu, měření, pozorování, může to být sdělení naší nervové soustavy o stavu kteréhokoli orgánu v našem těle apod. Druhý význam informace má kvantitativní ráz. Informací oceňujeme množstvím nových poznatků, které nám zpráva přinesla.
Zprávy, z hlediska teorie informace, obsahují rozlišitelné prvky, které se nazývají symboly. Symboly jsou v textu zprávy písmena abecedy, u číslicového počítače logické hodnoty 0 a 1. Úkolem sdělovací techniky je realizace účinného přenosu zpráv mezi vzdálenými místy, tedy od zdroje zpráv k příjemci těchto zpráv. Materiálním nositelem zprávy je signál (sdělovací signál). Signál je obecně časově proměnná fyzikální veličina (např. elektromagnetické vlny, akustické změny), která slouží k zobrazení zprávy a k vytvoření symbolů abecedy. Použití kódování lze chápat jako transformaci zprávy na signál.
Matematický aparát teorie informace při popisu výpočtových vztahů k určování míry informace je dále uváděn v rozsahu, aby pokryl reálnou potřebu uplatňovanou při řešení praktických úkolů. V závěrečné kapitole jsou řešeny praktické příklady.
Využití poznatků z teorie informace lze aplikovat na činnosti člověka. V ergonomickém pojetí informační výkonnost člověka zahrnuje rozsah a kvalitu vlastností člověka v oblasti senzorické způsobilosti (zrak, sluch, hmat,..), mentální způsobilosti (paměť, představivost, myšlení,..) a motorické způsobilosti (pohyby těla a jejich částí, jejich dosahy, síly svalů,..). Informační kapacita člověka je schopnost přijímat maximální množství přesně definovaného vjemového materiálu (např. slova v řeči, údaje na sdělovači) v určitém časovém intervalu za přesně definovaných podmínek.
1. Člověk jako přenosový článek informace
Člověk je o prostředí a o změnách okolí, k nímž neustále dochází, informován prostřednictvím svých smyslů. Smysly, jako je zrak, sluch, hmat, čich a další, jsou vstupní cestou do organismu člověka. Většinu změn, ke kterým dochází v pracovní činnosti (např. ve styku s pracovními prostředky - strojem), poznává člověk prostřednictvím zraku. Některé informace jsou zprostředkovány pomocí sluchu či hmatu. Příjem informací však bývá realizován různými senzorickými cestami. Rozhodnutí o tom, která senzorická cesta je pro příjem a zprostředkování informací nejvhodnější, je závislé na druhu