Horní a dolní končetiny jsou párovými orgány. Jejich rozdílnost spočívá ve specifických funkcí uplatňovaných během každodenního života. O horní končetině bylo pojednáno v dřívějším vydání BHP č. 12/2016.
V obecné mluvě názvem „noha“ se často rozumí celá dolní končetina. V anatomickém názvosloví je však noha jen oddíl dolní končetiny, tj. od hlezenního kloubu po její špičku.
Dále v textu při použití pojmu „dolní končetina“ bude považována i začleněná „noha“, pokud nebude noze věnována zvlášť vymezená pozornost.
Osvojování si znalostí o dolní končetině z hlediska jejího rozměru (antropometrie), skladby a pohybů (anatomie a kineziologie), výkonnosti (fyziologie), je základním předpokladem pro její správné ocenění při jejím používání v každodenním životě se zohledňujícími jejími možnostmi, schopnostmi a omezeními, ale také zdravotním stavem, pohybem v prostoru ohrožení apod.
Na základě těchto znalostí, při hodnocení aktivní činnosti dolní končetiny, je žádoucí uplatňovat zásady a kritéria ergonomie a bezpečnosti, které jsou ošetřovány legislativně a normativně.
Bohužel, žádoucí pozornost věnovaná dolní končetině, zejména pak její noze, nebývá dostatečně doceněna, pokud se neprojeví nějaké zdravotní problémy.
Úvod
Každý člověk si je vědom, že bez dolní končetiny se v životě těžko obejde. Již jako dítě, od okamžiku prvních samostatných krůčků, si stále zdokonaluje používání dolních končetin. Teprve v dospělosti dosahují dolní končetiny své plnohodnotné využití. Dolní končetiny nejsou uzpůsobeny jen k tomu, aby umožňovaly člověku pohyb po zemi. Pokud mají plnit náročné požadavky (např. při sportování), pak trénink je nezbytnou nutností. Díky vzpřímené postavě je člověk odkázán nést veškerou svoji hmotnost na dolních končetinách a plnit rozmanité úkoly díky jejímu členění.
Třeba si uvědomit, že noha, jako nejvzdálenější oddíl dolní končetiny, je nejvíce (po srdci) namáhaným