Článek se věnuje problematice českých technických norem a jejich závaznosti v kontextu právní úpravy a potenciálních změn připravovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Úvodem
Jak konstatuje ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“), česká technická norma je dokument schválený Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu. Taková česká technická norma není obecně závazná, avšak existují případy, kdy se může závaznou stát, jak bude také níže rozebráno.
Význam českých technických norem pro praxi je nedozírný. Právní předpisy nepojmou vše, co by odborníci při výkonu jednotlivých činností potřebovali, konkrétní velmi specifické postupy mohou být v právních předpisech užitečné jen málokdy. Právní předpisy mají obecnou platnost. Když důvodová zpráva k ustanovení § 4 hovoří o jejich nezbytnosti existence, zdůrazňuje, že jinak by byly právní předpisy České republiky neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků na výrobky, které brzdí technický pokrok ve výrobě, a současně zde vytváří prostředí, díky němuž mohou být do právního řádu České republiky přejímány ty evropské technické předpisy, které jsou na tomto principu založeny.
Byly by-li právní předpisy České republiky příliš kazuistické, hrozilo by, že třeba i nezáměrně nebude předpis pamatovat na jednotlivost, která je v praxi běžná. Docházelo by tak k velkým aplikačním potížím, kdy by dozajista hrozil i postup protizákonný jen aby mohla být některá důležitá v praxi neopomenutelná činnost realizována. Tak lze velmi jednoduše popsat význam norem. Jedná se o „kuchařku“ pro praxi. Normotvůrci její obsah a účel popisují tak, že poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. Důvodová zpráva k ustanovení § 4 zákona o technických požadavcích na výrobky uvádí, že smyslem nezávazných norem je podávat informaci o obecně uznávaných technických řešeních, jejichž dodržení je i nezbytnou podmínkou pro uplatnění českých výrobků na zahraničních trzích.
Ústavní soud zmíněné dále ve své rozhodovací praxi upřesnil a rozvinul, když konstatoval, že „České technické normy jsou zvláštním druhem norem, ve kterých jsou upraveny velice specifické požadavky: obsahují technický popis parametrů výrobků, konstrukcí, materiálů i složitějších celků z těchto částí tvořených. Technické normy obsahují informace o obecně uznávaných technických řešeních, základní zákonné požadavky bezpečnosti konstrukční, materiálové, protipožární, hygienické či ochrany zdraví a životního prostřední. Technické normy pokrývají téměř všechny oblasti lidské činnosti“ (Pl. ÚS 40/08).
S rychle se měnícími poměry moderní vědy, techniky a celkově též společenského a hospo