V dnešním čím dál tím složitějším a neustále se měnícím světě hledají organizace cesty k úspěchu. Jedním z nových modelů, který je vybudován na základě dlouholeté zkušenosti a komunikace se zákazníky po celém světě je prezentován britským normalizačním institutem. Jedná se o organizační odolnost („organizational resilience“), což znamená schopnost organizace předvídat, připravit se, reagovat a přizpůsobit se na změny a neočekávané události.
1. Úvod
Organizační odolnost ovšem není pouze o zvládání rizika, ale představuje celkový pohled na sílu a úspěch organizace, která předvídá a využívá příležitosti. Skutečně odolná organizace se učí z vlastních zkušeností a zkušeností jiných organizací.
Organizační odolnost je důležitá pro každou organizaci, chce-li dlouhodobě uspět. U organizací se zvýšeným rizikem, například jako jsou organizace zařazené pod systém prevence závažných havárií, zajištění této organizační odolnosti může významně přispět k havarijní připravenosti a reakci.
2. Organizační odolnost v kontextu
Organizační odolnost je schopnost organizace uspět v dnešním dynamickém a propojeném světě. Organizace přijímá nejlepší praktiky k zajištění jejího neustálého zlepšování. Odolnost je strategickou nutností pro jakoukoliv organizaci a musí se stát její nedílnou součástí. Organizační odolnost umožňuje vedení přijmout jistou míru měřitelného rizika a rychle reagovat na případné hrozby a nadcházející příležitosti.
Britský normalizační institut (BSI – British Standards Institute) zaměřuje svou pozornost na vynikající výrobek, spolehlivost procesu a lidské chování. Tyto tři prvky zajišťují zákazníka s nejlepším možným celkovým dojmem o organizaci a s jeho budoucí důvěrou. BSI dále definuje další tři klíčové oblasti k dosažení organizační odolnosti, a to jak pro velké, tak malé organizace. Jedná se o provozní odolnost, odolnost dodavatelského řetězce a odolnost informací. Uspět tak může každá organizace, a to bez ohledu na její velikost a odvětví. Mnozí z nás možná argumentují, že jakýkoliv systém je výhodný pouze pro velké organizace, s čímž bych úplně nesouhlasil. Organizace vždy přizpůsobuje požadavky svým potřebám, přičemž využívá hlavní principy a myšlenky jakéhokoliv systému.
Každý odpovědný manažer bude jistě souhlasit, že organizační odolnost je zapotřebí k přežití v dnešním světě. Organizační odolnost je darwinistická ve smyslu přizpůsobení se měnícímu prostředí pro dlouhodobé přežití.
Britský přírodovědec Charles Darwin 24. listopadu 1859 poprvé uveřejnil svou evoluční teorii, založenou na přírodním výběru, tedy přežití a množení jedinců lépe přizpůsobených podmínkám, ve kterých žijí, a to v knize O původu druhů či O vzniku druhů (plný anglický titul On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life, česky O vzniku druhů přírodním výběrem, nebo uchováním prospěšných plemen v boji o život).
Organizační odolnost není obranná strategie. Organizace se učí z vlastních zkušeností a zkušeností ostatních, přitom se dívá dopředu a jejím cílem je uspět. Odolné organizace jsou flexibilní a proaktivní, tj. předvídají, vytvářejí a využívají výhod a nových příležitostí.
Odolnost není to, co se stane organizaci, je to co organizace dělá s tím, co se jí stane.
Můžeme tedy opět konstatovat, že organizační odolnost je strategickou nutností pro jakoukoliv organizaci v dnešním dynamickém a propojeném světě. Je nedílnou součástí étosu organizace, která poskytuje společný základ a společné chápání problematiky přizpůsobení se ve stále se měnícím podnikatelském prostředí, což umožňuje vedení přijmout jistou míru měřitelného rizika a rychle reagovat před adekvátními hrozbami a příležitostmi. Odolná organizace je ta, která nejenom přežije v dlouhodobém horizontu, ale ta která rovněž v tomto dlouhodobém horizontu také vzkvétá.