Náš seriál úspěšně vykročil do druhého ročníku. Již z jeho názvu je zřejmé, že představujeme kolegy, které lze z nějakého důvodu považovat za osobnost oboru. Pod tímto pojmem si jistě každý představíme něco jiného. Pro autory tohoto seriálu je osobností každý, kdo nabízí k dispozici své znalosti a zkušenosti. A to tak, že mu jde v první řadě o osvětu, vzdělávání ostatních a přínos oboru bezpečnosti práce. Takovou osobností se člověk stane pouze tím, že na sobě pracuje tak, aby byl užitečný ostatním. Zkrátka myslí nejprve na druhé a potom na sebe. Během doby, kdy píšeme tyto rozhovory, jsme se také opakovaně setkali se zajímavým jevem. Čím větší nadšení pro obor, tím více byl dotyčný překvapený, že je někým považován za osobnost. To je i případ kolegy z tohoto čísla. Pana Josefa Baču známe mnoho let a nepřestává nás překvapovat tím, s jakým nadšením, a zároveň pokorou, ke své práci přistupuje. Z jeho odpovědí na naše otázky to jistě poznají i naši čtenáři. O jeho lidském přístupu svědčí i to, že při výčtu svých úspěchů nezapomíná zmínit svoji manželku a poděkovat ji tím za spolupráci a podporu.
Můžete se na začátku našim čtenářům představit?
Vůbec se nepovažuji za známou osobnost a ani bych nechtěl, aby tomu tak bylo. Je mi sympatické srovnání s mraveništěm. Všichni v mraveništi dělají to, co mají a management není vidět. Byl jsem na mnoha místech, hodně pracovišť jsem prošel a všude jsem se pokusil pomoci. Mám rád, když jsou za mnou výsledky vidět jako pomoc a vždy se snažím dodržet zásadu „Nějak se to udělat musí“. Pocházím ze zemědělství a tam nebylo na výběr. Buď to půjde, anebo to půjde.
Několik let už pracujeme společně s manželkou a tím se mi splnil můj sen, i když ona to tak vždy nevidí. Já jsem se bezpečákem vždycky chtěl st&a