Pro udržení stálé tělesné teploty je nutné udržet tepelnou rovnováhu mezi organismem člověka a okolím. Teplo, které vytváří lidský organismus při své činnosti, musí být odvedeno do okolí. Pokud je vlivem chladu prostředí odváděno z těla více tepla, nastává pocit tělesného chladu. Je-li v důsledku příliš teplého prostředí odváděno málo tepla, nastává pocit tepla. V horkém prostředí pak organismus pro obnovení tepelné rovnováhy reaguje pocením, kdy se tělo ochlazuje odpařováním potu. Při dalším růstu teploty prostředí dochází k přehřívání organismu se všemi zdravotními důsledky, jako je zvýšená tepová frekvence, zrychlené dýchání, pokles krevního tlaku atd. a s tím spojené příznaky jako jsou závratě, bolesti hlavy, příp. až poruchy vědomí apod.
Z potřeby udržení tepelné rovnováhy mezi organismem člověka a prostředím vychází požadavek na optimální teplotně - vlhkostní podmínky na pracovišti. Je zřejmé, že při rostoucí namáhavosti práce, tj. vyšším energetickém výdeji, organismus vyvíjí více tepla, které je potřeba odvést a proto pro zachování rovnováhy by teplota prostředí měla být nižší. Slovy právního předpisu (§ 3 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci) zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a