Zvolit si začátek a konec pracovní doby, možnost zařídit si osobní věci v jakoukoli hodinu, ušetřit za dopravu a do kanceláře, která je vzdálená třeba jen přes chodbu v další místnosti bytu, vyběhnout v pantoflích – takové jsou výhody, které požívají tzv. teleworkeři, homeworkeři1), neboli domáčtí zaměstnanci.
A nutno dodat, že bez významu nejsou ani výhody pro zaměstnavatele, mezi které patří úspora nákladů nebo možnost zaměstnávat například ženy na rodičovské dovolené. V tom případě odpadá nutnost nabírat nové zaměstnance, které by musel zaučovat a školit.
Taková práce má samozřejmě také své nevýhody. Zaměstnavatelé uvádí například nemožnost kontroly zaměstnanců při výkonu pracovních úkolů anebo jejich obtížnější řízení. Námi oslovení lidé, kteří si práci z domova na nějakou dobu vyzkoušeli, pak uvádějí například ztrátu pracovního řádu, izolovanost, absenci kontaktu s kolegy či nemožnost vyřídit si pracovní záležitosti osobně. Pokud člověk pracuje doma z důvodu péče o děti a nedodržuje pevně stanovený řád, což mnohdy ani nejde, tak to mohou odnášet děti nebo práce.
Z uvedeného vyplývá, že taková práce není sice pro každého, ale každopádně je to pro mnoho lidí zajímavý benefit, který může pozitivním způsobem přispět ke sladění rodinného a pracovního života. Tématem článku však nebudou výhody a nevýhody práce doma, ty si musí zvážit každý sám, ale bezpečnost práce domáckých pracovníků.
Jak má zaměstnavatel, který se rozhodne poskytnout svým zaměstnancům možnost pracovat z domova, zajistit jejich bezpečnost? Jak se řeší případný pracovní úraz? Jak si zkontrolovat, v jakém prostředí zaměstnanec pracuje, když zaměstnanec není povinen nikoho pouštět do bytu? (1) Právě na to by článek měl dát odpověď.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů