Bezpečnost práce při provozu motorových vozíků se opětovně podceňuje a když se něco stane, bývá už pozdě. I tuto skutečnost potvrzuje ne příliš optimistický vývoj pracovní úrazovosti u motorových vozíků, a dále také i zjištění v rámci kontroly příčin a okolností pracovního úrazu Z informačního sytému o pracovních úrazech Státního úřadu inspekce práce, pak je zřejmé, že zaměstnavatelé, ale i samotní zaměstnanci bezpečnost práce při provozu motorových vozíků značně podceňují. Budeme-li konkrétní, pak jedním ze zdrojů pracovních úrazů u motorových vozíků může být nejen technický stav motorových vozíků, zejména se však jedná o nedostatečnou přípravu nejen teoretickou, ale i velmi krátká praktická příprava. Praktická příprava v zásadě neodpovídá reálným podmínkám daného provozu (skladu, výrobní haly apod.).
Zaměříme-li se na teoretickou část přípravy řidičů (obsluh, operátorů) motorových vozíků, pak jedním z nedostatků školení je například neseznámení školeného se základním legislativním rámcem, který se vztahuje k bezpečnosti práce a bezpečnému provozu motorových vozíků. Je obecně známo, že v dané problematice vycházíme z povinností, které zaměstnavatelům – zaměstnancům vyplývají z obecného právního předpisu, kterým je zákoník práce (§ 101 až 108), ale také i z předpisů souvisejících například ze zákona č. 309/2006 Sb. (§ 4, § 5), dále z nařízení vlády č. 378/2001 Sb. (příloha č. 3), nařízení vlády č. 101/2005 Sb. (bod. 5, 10), nařízení vlády č. 168/2002 Sb. (příloha č .1), ale také i z ostatních předpisů, kterými mohou být technické normy například ČSN 26 8805, ČSN 26 9010, ČSN 26 9030, ČSN EN 1398. Nepovažujeme za účelné, v rámci tohoto příspěvku, citovat jednotlivá ustanovení, ta již byla prezentována například v předcházejících příspěvcích nebo si je lze vyhledat. Co je však v četných případech na