kontrola

Odvětví ubytování, stravování a pohostinství lze charakterizovat jako relativně nebezpečné odvětví, a to z důvodu vysokého počtu nehod. Většina těchto nehod naštěstí nemá smrtelné následky. Nejběžnější zdravotní následky se týkají vysokého výskytu muskuloskeletálních poruch (MSD), kožních a respiračních problémů, řezných a tržných ran a popálenin a opaření. Dále se jedná o pracovní stres a „syndrom vyhoření“, nejčastější projevy poškození zdraví spojeného s vystavením psychosociálním rizikovým faktorům, a to zejména u starších pracovníků. [1]

„Spal jsem jako zabitý.“ To může vyjadřovat pocity spokojeně spícího nebo usínajícího člověka, ale my máme na mysli právní důsledky stejně znějící výmluvy práce neschopného zaměstnance pro nemoc nebo úraz. Jedná se o pozoruhodné pracovníkovo zdůvodnění, které použil při kontrole dodržování povinností v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Tyto výmluvy se ve zvýšené míře týkají i zaměstnanců, kteří utrpěli pracovní úraz, a v době pracovní neschopnosti nedodržují léčebný režim. Zejména se jedná o „lehčí“ pracovní úrazy, jejichž následky umožnují zaměstnancům např. „navštěvovat“ i v této době různé akce nebo i restaurační zařízení. Jak takové situace zaměstnavatel má řešit, a co umožňuje právní úprava?

MV GŘ HZS ČR uveřejnilo na svých webových stránkách 28. února 2018 sjednocení aplikační praxe při provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení1), které nahradilo původní text z roku 2017. Sjednocení aplikační praxe se opírá o zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášku č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb., a o rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1502/2016-1382).

Pracovní doba je veškerá doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci (tedy i práci přesčas), a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

V současné době je v počátečním legislativním procesu projednáván návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízeních (dle jen "zákon o VTZ"), který by měl nahradit zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním odborném dozoru"), který je účinný od 1. 1. 1969 a i přes svých 13 novel již neodpovídá současnému technologickému pokroku, kdy prováděcí předpisy k němu jsou také částečně zastaralé a svým původem sahají do sedmdesátých let minulého století.

Článek se zabývá několika různými oblastmi, kterým se věnoval Nejvyšší správní soud v rámci odůvodnění svého rozsudku, kdy předmětem byla problematika oblasti bezpečnosti a ochrany při práci a některé související otázky.1) Za prvé směřuje do problematiky ochrany zaměstnanců proti pádu nebo zřícení, když takovým jednáním došlo k porušení povinností zaměstnavatele vyplývajících z několika právních předpisů. Další stěžejní oblastí článku je problematika použití fotodokumentace pořízené před zahájením kontroly i k následnému zjištění v rámci provedené kontroly a prokázání přestupku. Poslední z oblastí, které se článek věnuje, je pak aplikace zásady legitimního očekávání, resp. otázka, zda je nutné z pohledu správního orgánu odůvodňovat jeho postup v obdobných případech v každém jednotlivém případě.

Musí se provádět kontrola spalinové cesty u lokálních podokenních topidel s výkonem do 7 kW? Pokud ano, můžete uvést odkaz na předpis?

V každém větším městě naší republiky dnes najdeme menší nebo větší obchodní centrum. Někde alespoň jedno, ve větších městech několik. Za posledních asi 25 let se u nás vyrojily jako houby po dešti. Někdy je to přízemní, nejvýše dvoupodlažní objekt, jindy několikapatrová budova nebo i několik budov vzájemně propojených. Vždy to je objekt, jehož vnitřní prostory jsou rozčleněny na řadu menších nebo větších jednotek, které majitel, resp. provozovatel obchodního centra, pronajímá jiným podnikajícím subjektům k provozování nejčastěji obchodní činnosti pro zákazníky.

V návaznosti na novelizační zákon č. 206/2017 Sb., kterým se mimo jiné mění zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce, došlo také k zakotvení některých institutů a skutkových podstat a k dalším změnám právní úpravy, které přímo ovlivní také činnost orgánů inspekce práce. Uvedený článek tak má za cíl upozornit na změny nejdůležitější, ačkoliv v širším pojetí lze konstatovat, že většina změn provedená zmiňovaným novelizačním zákonem se v určitém, byť minimálním ohledu, může činnosti orgánů inspekce práce dotknout.

Je obecně známo, že skladové provozy (areály) pro zabezpečení účelu (souboru činností) musí být vybaveny příslušnou skladovací a manipulační technikou, a to jak uvnitř skladu (příjmu zboří ke skladování), tak při jeho vyskladňování (výdeji zboží). Mezi skladovací a manipulační techniku lze považovat velmi rozšířené manipulační vozíky bez vlastního pohonu tzv. ručně vedené (paletové vozíky) a manipulační vozíky s vlastním pohonem tzv. motorové (elektrické, naftové, hybridní atd.), ale také i různé skladovací systémy (regálové zakladače, regály, palety atd.). Z pohledu bezpečnosti práce má ve skladových provozech významný podíl i ruční manipulace (vychystávání, překládání, zvedání, balení, evidence atd.). Navážeme-li dále, pak s jakoukoliv manipulací pochopitelně souvisí lidský faktor, a s tím i riziko vzniku možného pracovního úrazu.

Uvedený článek se zaměřuje na recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu1 v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kde se tento soud zabýval porušením právních předpisů ze strany zhotovitele při montážních pracích, když část činností přenesl dále na smluvního zhotovitele (dodavatele), který k takové činnosti nebyl způsobilý, aniž by zajistil bezpečnost ochrany zdraví při práci při práci ve výšce. Ve svém důsledku pak uvedená porušení právních předpisů vedla k pracovnímu úrazu.

V porovnání s rokem 2014 došlo v roce 2015 k nárůstu počtu zjištěných nelegálně zaměstnaných osob, a to jak občanů ČR, tak i cizinců a občanů z ostatních států EU.

Měli jsme kontrolu z inspektorátu práce. Ve firmě máme nainstalován systém evidence příchodů a odchodů - funguje na otisk palce. Podle měsíčních sjetin z tohoto systému se pak zpracovávají mzdy. Kontrolní pracovnice zkoumala příchody a odchody zaměstnanců, které se pohybovaly vždy kolem 3-5 min. před zahájením pracovní doby a 2-3 min. po ukončení pracovní doby. Bylo nám vytknuto, že tyto minuty nesčítáme a neproplácíme formou přesčasů. Marně jsme se snažili vysvětlit, že nemůže 30 pracovníků najednou přiložit prst na čtečku. Že je to technicky nemožné. A musejí to stihnout do začátku pracovní doby - jinak by neměli započtenou celou hodinu. Byl postup inspektorátu práce správný?