Člověk je v průběhu svého života vystaven působení škodlivých faktorů životního a pracovního prostředí. Při výkonu pracovní činnosti, v závislosti na druhu vykonávané práce, jsou však zaměstnanci vystaveni působení těchto škodlivých faktorů ve větší míře, než v běžném životě, což klade vyšší nároky na prevenci v oblasti zdravotních rizik.
1. Úvod
Za předpokladu, že člověk vnímá více rizikové činnosti, které je schopen rozpoznat jako nebezpečné, je tak důležité nezapomenout i na zdravotní rizika spojená s pracovní činností. Pracuje-li zaměstnanec například s kotoučovou pilou na kámen, určitě vnímá větší mírou akutní riziko pořezání, než riziko spojené s dlouhodobým působením křemenného prachu na jeho zdraví.
Samozřejmě míra vnímání rizikového faktoru v případě jeho opožděného účinku na zdraví zaměstnance bude závislá na tom, zda vůbec nebo jakým způsobem byly zaměstnanci předány informace o škodlivosti jednotlivých rizikových faktorů, a především o zdravotních následcích při nedodržení přijatých opatření k minimalizaci daného rizikového faktoru.
V souvislosti s expozicí zaměstnance prachu na pracovištích je důležité rovněž si uvědomit, že „zaprášený obličej si umýt můžeme, ale u zaprášených plic to možné není“.
2. Stručný pohled na danou problematiku
Nádorová onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí souvisejících s prací v Evropské unii, přičemž se na jejich celkovém počtu podílejí 53 %. Evropská komise tak navrhuje lepší ochranu pracovníků před chemickými látkami způsobujícími rakovinu.
Zásady ochrany pracovníků před karcinogeny v EU jsou vymezeny v rámcové směrnici 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Podle této směrnice musí být rizika pro zdraví a bezpečnost pracovníků odstraněna nebo snížena na minimum.
Chemickými riziky se konkrétně zabývají směrnice 98/24/ES o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci a směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci.
Zaměstnavatelé musí hodnotit rizika pro pracovníky spojená s expozicí konkrétním karcinogenům a mutagenům a zabránit jejich expozici, v případě existujícího rizika. Je-li to možné, měla by být karcinogenní látka nahrazena méně nebezpečnou látkou nebo expozice snížena na co nejnižší možnou úroveň. Různorodost nebo absence vnitrostátních limitních hodnot expozice na pracovišti (OEL – Occupational Exposure Limit) v některých zemích EU a na základě podnětů vědců, zaměstnavatelů, pracovníků, zástupců členských států a inspektorů práce, Komise EU navrhla limitní hodnoty pro 13 položek, jež naleznete na stránce http://europa. eu/rapid/press-release_MEMO-16-1655_cs.htm (součástí tam uvedených grafů jsou i stávající vnitrostátní hodnoty OEL a počty pracovníků vystavených v jednotlivých členských státech respirabilnímu prachu krystalického oxidu křemičitého, prachu z tvrdého dřeva a chromu).
K zlepšení ochrany zdraví zaměstnanců před účinky chemických látek způsobujících rakovinu Komise EU navrhuje změny ve směrnici 2004/37/ES, přičemž stanovuje limitní hodnoty u třinácti těchto typů látek.
Jednou z těchto položek navržených Komisí EU je i následující látka:
| Chemická látka | Navržená hodnota OEL | Příslušné odvětví | Způsobené rakoviny / jiné choroby | Počet expo. pracovníků |
|---|---|---|---|---|
| respirabilní prach krystalického oxidu křemičitého | 0,1 mg/m3 | těžba, výroba skla, stavebnictví a odvětví dodávek elektrické energie, plynu, páry a horké vody | rakovina plic, silikóza | 5300000 |
Křemen je přírodní minerál přítomný v mnoha přírodních nebo vyrobených stavebních materiálech. Křemen rozmělněný na jemný prach je znám jako respirabilní krystalický oxid křemičitý, kte